Slovensko 2012 - den šestý

Dopoledne další pokus o muzikoterapii, tenkokrát individuální. Povedlo se na pár minut, než dorazili další zájemci, se kterými Bartoloměj odmítl sdílet místnost...

A tak jsme se raději přidali k česko-slovenské skupince, která vyrazila na procházku do blízkého okolí, ke skalám za potokem. Prozřetelně jsem Bárta oblékla do gumového (bylo po dešti), což se mi bohatě vyplatilo. Bartoloměj byl každopádně náhradním programem nadšen. Voda, bahno, hurá.

Bárt v bahně

Po návratu z procházky jsme se připletli k improvizovanému koncertu - zvonkohře.

Muzikoterapie: Zvonkohra (určitě si pusťte)

Na ukázku - takhle to u našeho stolu většinou vypadalo při jídle. Bárt si dal k obědu polévku, nic jiného nejedl (teda abych mu nekřivdila, během první večeře ochutnal francouzské brambory, pak už ale tento úspěch nikdy nezopakoval). Zato si ale pustil iPad, který přilákal spoustu dalších zájemců. Jedl kaši a kupované konzervičky na pokoji..

Po obědě jsme s jednou další rodinou vyrazili do Vrátné doliny, že vyjedeme kabinkovou lanovkou nahoru. Jenže cestou začalo pršet, což Bárta velmi potěšilo - mohli jsme pustit stěrače. A tak mě dirigoval: "Pomalu, honem, honem". Když lilo tak, že to stěrače skoro nebraly, Bartoloměj prohlásil: "Stačí, už ne". Dojeli jsme do doliny, lanovku ani vrcholky hor nebylo ani vidět, a tak jsme to vzdali. Bártovi to nevadilo, hlavně, když se stíralo. Stavili jsme se v Lídlu a koupili si mechanické myši (pěkná to hračka pro kočky) - ty nás zabavily na zbytek odpoledne.

Večer byl táborák - jediný den, kdy nešel Bárt spát hned po večeři. "Oníček" slyšel už z balkonu našeho pokoje, takže se nedal zadržet. Ohníček se povedl, moc pěkný. A když mu ještě tety zazpívaly: "Stěrače, stěrače, jak si vlastně povídáte?", byl štěstím bez sebe...