Bartolomějův blog - ze života kluka s Williamsovým syndromem

Bartoloměj je ve třetí třídě a má tím pádem ve škole jazyk, angličtinu. Je to trochu problém, protože Bárt nesnáší střídání učitelů... Takže to řešíme všelijak... Naštěstí se ale zase projevují ty hodiny strávené na youtube sledováním Elma apod. Spoustu slovíček umí bez toho, aby se je musel učit. Slovo carwash určitě ještě neprobírali:-) Každopádně doma trochu procvičujeme. Nemám moc přehled v učebnicích, ale narazila jsem na docela pěkné pracovní sešity určené úplným začátečníkům. Vyhovují tomu, co by měly mít děti s Williamsovým syndromem - míň obrázků na stránku, přehlednost, slovíčka k naučení jsou psaná verzálkami.  A děti si tu procvičí i grafomotoriku a jemnou motoriku (samolepky). Cena navíc dost příznivá, tak jsem u Moniky Rejskové v  e-shopu  hned objednala: Moje první Angličtina 3-4 roky Moje první Angličtina 4-5 roky v Když už jsem byla v tom objednávání, přihodila jsem i dvě anglická pexesa, které jsem poslala rovnou do školy. Vybavení domácnosti se mi

Jóga Bárta opravdu chytla a baví ho. A tak jsme v pondělí vyrazili na další lekci (tedy až poté, co jsme překonali potíže s rozbitým autem a ztracenými klíči:-) A zase to bylo super. Videa na ukázku:

Simonka Sadloňová, naše kamarádka ze slovenské willíkovské společnosti, získala na Speciální olympiádě, která se právě teď koná v Rakousku, zlatou medaili v Super G (sjezdové lyžování) v kategorii středně pokročilých. Moc jí to přejeme a blahopřejeme! A jak píše její maminka Naďa: Zdravim vsetkych a velmi pekne dakujem za vasu ucast so Simonkinym úspechom. Sme velmi stastne, ze aj po 24 rokoch pretekania dosiahla pekny výsledok. Nech je to povzbudenim pre mnohých, ze nase deti dokazu vselico a su z toho velmi stastne. ​Este raz velmi velmi dakujem vsetkym a zelam uspechy a vela radostnych, stastnych chvil, Nada

Pokračujeme v józe pro děti s postižením. Bartoloměj cvičí s Petrou naprosto úžasně. Doma se nám už tolik nevede, ale začali jsme cvičit podle natočených videí a je to výrazně lepší (já si totiž houby pamatuju...). Ještěže ty technologie máme:-) A shrnutí od Péti po čtvrté lekci: Bárt je machr !!! Mít genetickou vadu - to není sranda. Buď jste utlumení a - těžko zrychlujete, nebo jako neřízená střela a - vnitřně se zklidnit, to by jeden (skoro vždycky) brečel ... ten problém je v každé jedné buňce a na psychiku to je pořádná darda, to na dětech vidím ... ... proto skáču radostí do stropu, povede-li se nám maličko něco změnit ... ale tohle, to je prostě BOMBA! Bárt má Wiliamsův syndrom. Wiliamsův syndrom asi nemá Bárta. S pranayamou (dechovými cvičeními v józe) jsem měla sama velký problém. Drtivá většina dětí s genetickými vadami (vyjma DS) vůbec nechápe, co po nich chci, anebo chápou, ale mohou se vzteknout a ... NE, NE, NEVYDRŽÍM !!! Bárt - nejenže to prý nezkrotitelné dítě

Pedagogické úvahy a odborné postřehy asistenta pedagoga Janu Bradley jsem objevila před pár lety na Facebooku. Postovala zajímavé statusy, kterými čtenářům zpřístupňovala americké školství. Jana Bradley je totiž českou učitelkou, která dlouhou dobu žila v USA, pracovala tam ve školství v různých pozicích a navíc měla tou dobou dvě dcery školou povinné. Bylo to často překvapivé a většinou se pod každou zprávou strhla i zajímavá diskuse, kde se často mísily názory ze všech koutů světa. Velmi mě proto potěšilo, když Jana ohlásila, že o svých zkušenostech píše knihu. A tak vznikla kniha A co já s tím?, kterou vydalo nakladatelství Computer Media. Kniha se skládá ze dvou trochu nesourodých celků. První část knížky popisuje českou zkušenost, kdy  autorka skočila po hlavě do vod českého školství: stala se asistentkou chlapečka se speciálními vzdělávacími potřebami (mentální postižení a ADHD), který byl vzděláván v běžné malotřídní škole. Ve škole chyběla podpora ze strany spec

Recenze knížek dávám na svůj samostatný  knižní blog , ale myslím, že knížky pro děti, příp. nějaká zajímavá odbornější literatura může klidně být i tady. Takže se seznamte s novou knížkou pro děti: Dubánci:-) Znáte dubánky? Malé postavičky z žaludů a větviček, které vyrábí a kreativně fotografuje Petr Václavek? Zhruba před dvěma lety se dubánci stali hitem internetu a začali žít vlastním životem. Nejnovějším počinem je knížka pro děti: Dubánci - Příběhy jednoho roku, kterou vydává nakladatelství CPRESS. Dubánci v této knížce opravdu ožívají a vyprávějí dětem o tom, co celý rok dělají. V lednu hrají na rybníku Raubířníku hokej (a rozčilují tím vodníka Mníka), v únoru chytají na jazyk sněhové vločky (a trénují při tom logopedii), v březnu spí zimním spánkem (a někteří u toho i chrápou), v dubnu muzicírují. A tak to jde měsíc po měsíci – dozvíme se, kam jezdí v létě na dovolenou, zjistíme, že rádi malují, jezdí na kole nebo chodí do školy. A v prosinci že k nim, stejně jako k děte

Před volbami, tak se opět vytahuje téma inkluze. A tak jsme se ocitli ve čtvrtečním Libereckém deníku... Inkluse dětí ze speciálních do základních škol: Zákon se měl dotáhnout Liberec – Třeťák Bartoloměj trpí vzácnou mentální poruchou, tzv. Williamsovým syndromem. Přesto stejně jako jeho spolužáci umí psát, číst a počítat. První a druhou třídu zvládl na jedničku. Velkou zásluhu na tom má podle jeho matky, Hany Kubíkové, škola, která jejího syna přijala ještě dříve, než se slovo inkluze začalo skloňovat ve všech pádech. Žáci v základní škole. Ilustrační foto.Foto: Deník/Kuncová Jarmila „Chtěla jsem, aby náš syn chodil do běžné školy v místě bydliště. Bydlíme tu, s lidmi se denně potkáváme a potkávat budeme. Chceme, aby ho tu znali, aby věděli, co se od něj dá čekat," vysvětluje matka, proč chtěla, aby syn navštěvoval běžnou školu spolu se svými spolužáky. Je to podle ní jedna z cest k tomu, aby další generaci neovládaly myšlenkové stereotypy o postižených lidech a ze š

Nemůžu začít jinak: to za našich časů nebývalo, aby se spalo ve škole!:-) O něčem takovém se nám, Husákovým dětem, nemohlo ani zdát. No a dneska? Poprvé spali Bártovi spolužáci a ve škole už někdy na podzim první třídy. Tenkrát jsme se ale s třídní učitelkou a asistentkou dohodli, že nebudeme Bártovi plést hlavu, škola je na učení, chodí se tam ráno a sedí se tam pěkně na židli, příp. v kroužku na koberci. Teď je ale Bárt už třeťák, velký kluk, takže letošní spaní ve škole si ujít nenechal. Těšil se celý týden a každý den o tom mluvil:-) A tak jsem ve čtvrtek připravila věci na plavání (místo večerní očisty měli třeťáci koupání ve školním bazénu), podložku na spaní a pokrývku a už jsme jen čekali na hodinu H. V pátek v šest se děti sešly ve škole. Kromě spolužáků tam byl ještě Kuba, syn naší asistentky, kterého Bárt dobře zná. Ze začátku trochu nervozity z nezvyklé situace, ale pak už s Kubou řádil v bazéně, blbnul s klukama, spát šel někdy po jedenácté hodině (doma už v osm zařez

Řeknu vám, takový dron, ten dokáže zabavit:-)

Cestou necestou  polem nepolem  jedu za tebou  velkým malotraktorem... (děda opravuje jeden fakt velký Deutz Fahr)