Bartolomějův blog - ze života kluka s Williamsovým syndromem

Letošní červenec se nesl ve znamení kombajnů a žní. Za mého mládí začínaly žně v srpnu, i kalendáře Josefa Lady měly sekáče a uzrálé snopy obilí naplánováno na poslední letní měsíc. Jo, kde že jsou ty časy. Letos se u nás začalo sekat už na konce června a někdy kole 24.7. bylo hotovo. Bartoloměj má díky svému dědovi, který zná každého zemědělce v okrese, štěstí, že mohl být na kombajnu skoro každý den. Děda přišel z práce a už se volalo... A tak letos vystřídal Claas, Case i Johna Deera, dvakrát s ním byla na kombajnu dokonce i maminka! Pro mne to tedy byla samozřejmě premíéra. Kombajn je fakt kolos. Vysoký, lišta široká, všude samá elektronika, prostě věda. Tak pár záběrů pro ty, kteří si to ještě nestihli zkusit:-) A díky Dušanovi, Karlovi, Vlastíkovi, Standovi, Bavlnovi a všem ostatním, kteří letos Bartoloměje svezli.

Příchod podzimu nás zastihl v Krkonoších. Původně jsem měla trochu ambicióznější plány, ale nakonec si Medvědín a Špindl necháme na lepší počasí. Dnes tedy lanovkou kolem zanedbanych skokanskych můstků na Čerťák (pěkných 6 stupňů Celsia), na novou vyhlidku, pak procházkou po jižním úbočí (samé pěkné názvy cest: Pionyrka, Nová Janova, Spodní Janova, Malinová) až k Mýtu. Tady vrchol výletu pro Bárta: myčka aut, dokonce jsme jedno auto zastihli uvnitř 😀 . Začalo trochu krápat, tak jsme nakonec zvolili návrat busem. Asi 6 km, počasí proměnlivé, zima...