Bartolomějův blog - ze života kluka s Williamsovým syndromem

Dostat Bárta někam na výlet/z domova je čím dál těžší. "Maminko, nechci na výlet, budeme doma." V Liberci to řeším třeba tak, že Bárta vyzvednu ve škole a rovnou jedeme na nádraží. To o prázdninách u babičky nejde. Takže páteční výlet do Českého Středohoří, na kopec Radobýl, mě stál spoustu přesvědčovacích schopností. Nakonec se mu ale na kopci s výhledem moc líbilo - sledoval dole u řeky křižující se vlaky, loďky na Píšťanském jezeře i zalévání na blízkých polích. A tak je to vždycky - velký odpor, ale na výletě nakonec spokojenost. Jinak Radobýl je fajn kopec na malý výlet - autem se dá zaparkovat u vysílače kousek pod ním, pěšky se jde necelý kilometr, většina cesty je jen do mírného kopce, výhled je kruhový a docela atraktivní. Turistická vizitka Radobýlu:

Prázdniny, to pro Bárta znamená jediné: kombajny! Děda obvolá své zákazníky a staré známé, zjistí, co se kde seká, a odpoledne tradá: s lahví piva za Dušanem nebo Karlem, s čokoládou za Vlastíkem... Letos jsem byla nucena zapojit se i já, a tak jsem dvě dopoledne sekala se svým spolužákem ze základky Dušanem:-)  Už jsme posekali zimní ječmen, teď je na řadě pšenice a řepka. Claas a John Deere, časem snad ještě kombajn Case (ostatní značky jako New Holland, Masey Ferguson, Fendt se u nás v kraji moc nevyskytují, nebo na nich jezdí někdo, koho neznáme:-) Tak pár fotek pro představu:-)

Článek psaný do libereckého časopisu Devadesátka.... Jako by to bylo včera: před pěti lety byl náš syn Bartoloměj přijat do základní školy Sokolovská v Liberci. Co je zvláštního na tom, že dítě vzali do školy, ptáte se? Pokud máte dítě, které je “jiné”, pak víte, že to zas tak samozřejmé není. Bartoloměj se totiž narodil se vzácným onemocněním, Williamsovým syndromem, což je genetická porucha spojena s řadou zdravotních problémů, a co je ve vztahu ke školství zásadní, také s mentálním postižením. Jak jsme to tenkrát prožívali? No, já byla zralá na antidepresiva. Jak to zvládne ve třídě pětadvaceti dětí? Vezmou ho mezi sebe, nebo pro ně bude od začátku outsider a mimoň? Dokáže si zvyknout na školní režim? A co paní učitelka, jestlipak už někdy učila podobné dítě? Jak bude fungovat spolupráce s asistentkou? To vše se mi honilo hlavou, když jsme první školní den mířili s velkým kornoutem do třídy. V té době jsme ale už za sebou měli hodně práce: domácí intenzivní přípravu,

Něco se končí a něco se začíná... Po pěti letech poslední den v 5. A a v ZŠ Sokolovská. Rozdali jsme spoustu květin (paní učitelce, asistentce, ředitelce, bývalé ředitelce, uklizečkách, kuchařkám...:-), naposledy zamávali dětem a ... V září se v nové škole uvidí.... Děkujeme za všechno a hlavně za triko Je to marný, je to marný, je to marný!:-)