Bartolomějův blog - ze života kluka s Williamsovým syndromem

Pobyt jsme měli zaplacený do soboty, ale už ve čtvrtek večer se zkazilo počasí a v pátek junior jakýkoliv dalsi výlet odmítal. Stejně jsme už všechny lanovky viděli a předpověď počasí tragická. Tak jsme se sbalili, vrátili klíče do trezorku a vyrazili ku Praze.   Poslední lanovka nás čekala cestou, v Loferu, jen nahoru a dolů. Bárt si ji vyhlédl už cestou sem. Tak jsme dali jen dolní úsek, nahoře byla stejně mlha. Cestu jsme tentokrát vybrali přes Mnichov, Regensburg a Plzeň, abychom se vyhnuli hrůze v podobě rozestavěné strakonické soukromé dálnice, příp. poskakování po okreskách z Budějovic. No, nepomohli jsme si, cesta byla děsná, bouračky, poruchy, práce na silnici a průtrže mračen... Celý den on the road. Nazdar Rakousko a zase někdy! Naše útočiště v Saalbachu, přes Booking. Vyhovovalo - dvě ložnice, kuchyň, obývák, wifi, televize s YouTube, balkón.

Ve čtvrtek jsme jeli lanovkou Reiterkogelbahn z Hinterglemmu (v dešti) na Reitekogel. Počasí opravdu nic moc, kromě deště i foukalo a na informačních tabulích jsme se dočetli, že okolní horní úseky lanovek kvůli větru "nepremávají". Přesto tu ale bylo docela dost lidí. Vyjeli jsme nahoru a pak šli pěšky trochu do kopce ke kuličkové dráze (atrakce dne), naštěstí v průběhu výstupu přestalo pršet. Procházeli jsme kolem adrenalinové trasy pro děti (Expedice Kogo - bohužel jen v němčině a angličtině, navíc Bárta už tohle nebere...) a došli až k novému jezeru, které ještě ani nebylo na mapě. Krásná dřevěná odpočívadla nad vodou. Odsud jsme se vrátili k lanovce, lesem a pastvinami a kolem cyklotrasy jsme došli zpět k dolní stanici lanovky. To už začínalo zase znovu krápat. Takže jsme akci ukončili a na oběd se vrátili domů. Tímto jsme si zdejší lanovky zdárně odškrtli.