Bartolomějův blog - ze života kluka s Williamsovým syndromem

Jak už jsem tu psala, jezdíme s Bartolomějem na hipoterapii do Horního Hanychova. Začali jsme v březnu, první dvě lekce se Bartoloměj koně bál, jen jsme ho hladili a krmili mrkví, ovšem sednout si na něj odmítal. Pak se to ale najednou zlomilo. O týden později už Bartoloměj na Lyře zvládl jezdit deset minut kolečka venku v ohradě. Vypadal velmi důležitě:-) Tety lektorky mu slíbily, že příště půjdeme s koníkem ven na procházku. A taky že ano. Tenhle čtvrtek, kdy jsme s sebou vzali na výlet i babičku Doris, vyrazil Bárt s koníkem Lyrou na procházku kolem potoka. Počasí nebylo nic moc, vlastně byla docela dost zima, ale nevadilo. Bartoloměje sice občas víc než kůň zajímal zurčící potok, takže se několikrát zčistajasna pustil madel, ale jinak tu procházku zvládl výborně. Je to náš malý jezdec:-)            

Bartoloměj hrozně rád chodí do liberecké knihovny. Jsou tu samé prima věci - prosklený výtah, ze kterého je možné sledovat lidi na schodišti, skleněná zábradlí, ke kterým je možné se lepit, schody nejen z patra do patra, ale taky přes několik pater, počítače na stolech a vůbec. Už se dvakrát stalo, že jsme šli kolem knihovny a nezabočili k ní - Bartoloměj z toho dostal hysterický záchvat a bylo nutné ho téměř násilím odvléci. V sobotu jsme do knihovny spolu vyrazili na pohádku O zakleté labuti. Ve velkém sále se sešlo docela dost dětí, seděli jsme až ve třetí řadě a musím říct, že tohle představení Bárta moc nenadchlo. Byla to spíš konverzačka pro větší děti, Bartoloměje zaujal akorát Kašpárek, který se dost pitvořil a o trochu víc pohyboval, než ostatní postavy. Pak to vypadalo, že zabere Černokněžník, jenže to už bylo pozdě, Bartoloměje divadlo nebavilo a museli jsme odejít, než dojde na vyrušování ostatních dětí. Naštěstí knihovna je knihovna, a tak jsme jezdili výtahem a c

V sobotu jsme vyrazili na výlet celá rodina - vlakem.  Z vlakové zastávky na Malé skále jsme došli na Vranov-Pantheon, pokochali se vyhlídkou, po Vranovském hřebeni jsme kolem řady mohyl a pomníčků došli k hradu Frýdštejn. Další zastávka byla rozhledna Kopanina, odsud jsme šli po žluté (a snad naposledy tuhle zimu sněhem), zastavili jsme se u pomníku Richarda Felgehauera a došli do Rychnova. Bartoloměj se střídavě nesl a střídavě chodil zásadně na jinou stranu, než byl směr naší cesty. Pěkné to bylo. V neděli jel Bárt na výlet jen s tátou - a sice do lesů v okolí Lázní Kundratice.