Bartolomějův blog - ze života kluka s Williamsovým syndromem

Dnešní zážitek o tom, jaké zlaté dítě máme:-) U nás ve škole se o velké přestávce někdy prodávají na svačinu buchty. Bartoloměj takové věci vůbec nejí, buchtu ani koláč ještě nikdy nevzal do pusy. Dnes si ale vzpomněl, že má v tašce dvacetikorunu, tak se rozhodl, že koupí buchtu mamince a tatínkovi. Prý šel s velkou slávou nakupovat:-) Paní kuchařka mu za 10 Kč prodala buchty dvě a ještě mu na ně půjčila krabičku. A Bárt mi po škole hned ve dveřích hlásil, že má pro mě dárek!:-) Jdu si uvařit kafe:-)

Dnešní zážitek o tom, jaké zlaté dítě máme:-) U nás ve škole se o velké přestávce někdy prodávají na svačinu buchty. Bartoloměj takové věci vůbec nejí, buchtu ani koláč ještě nikdy nevzal do pusy. Dnes si ale vzpomněl, že má v tašce dvacetikorunu, tak se rozhodl, že koupí buchtu mamince a tatínkovi. Prý šel s velkou slávou nakupovat:-) Paní kuchařka mu za 10 Kč prodala buchty dvě a ještě mu na ně půjčila krabičku.  A Bárt mi po škole hned ve dveřích hlásil, že má pro mě dárek!:-) Jdu si uvařit kafe:-)

Druhý den pobytu v Harrachově jsme vyrazili i s tátou vyzkoušet polskou lanovku ve Szklarske Porebě. Autem jsme dojeli do Harrachova na nádraží. Ukázalo se, že je tam zóna zákazu stání, fakt super, u vlaku. Nakonec jsme to vyřešili Bártovou invalidní parkovací kartou za oknem a risknuli jsme to. Z města je to na nádraží přece jen přes 2 km, to by nám vlak ujel. Následoval cca půl hodinový přesun do Sklářské Poreby pěkným moderním vlakem, to se Bártovi líbilo. Zdejší trať obnovili po půl století teprve loni, tak jsme si to pěkně užili. V Polsku jsme prošli město a přesunuli se k Sudetské lanovce, jak jí tu říkají. Podobný nápad měla spousta Poláků, navíc se tu konaly nějaké cyklistické závody do vrchu, takže jsme i chvíli čekali. Cesta lanovkou, resp. dvěma, protože uprostřed svahu se přestupuje, stála asi 20 euro (2 dospělí + 1 dítě, dá se platit kartou). Lanovka stařičká, dvousedačková, nostalgická. Na přestupu jsme ještě museli zaplatit vstup do Krkonošského národního parku, tady br

Opět víkend v Harrachově, opět nutné vymyslet výlet, který v sobě bude zahrnovat lanovku, nejdůležitější motivaci. Tentokrát jsem vymyslela, že pojedeme lanovkou na Čerťák, půjdeme přes Janovu Horu do Studenova a odsud pak do Rokytnice, kde chytneme autobus zpátky do Harrachova. Povedlo se, všechno klaplo, sluníčko moc nesvítilo, ale jinak bylo celkem pěkně. Jen ze Studenova do Rokytnice už to bylo po asfaltu, takže se nešlo úplně nejlíp. Ale zato jsme u kapličky v Harrachově potkali svatbu:-) Ještě jsme našli cache v bývalém přírodním divadle, a pak už jsme jen čekali, jestli ten vygooglený autobus Rokytnice - Praha pojede a vezme nás. Zadařilo se, vzal nás, pěkný výlet to byl.

S tetou Jitkou a strejdou Fredem jsme vyrazili ještě na jeden výlet, a to ve středu odpoledne, na Ještěd. Bylo to dost náročné, Bartoloměj se rozhodl, že do kabinkové lanovky prostě nevleze, nakonec jsme ho tam s Tomášem museli dovléci a snášet pohledy zaplněné lanovky na kvílející dítě a jeho krkavčí rodiče. Jen se lanovka rozjela (a nehrozily žádné zvuky), Bárt se rázem uklidnil a byl úplně v pohodě. Zato já úplně na nervy. Počasí nahoře nic moc, tak jsme si to jen rychle prošli, okoukli plakáty ukazující filmy, které se na Ještědu natáčely, a vydali se procházkou dolů. Pak už to s Bartolomějem šlo.