Bartolomějův blog - ze života kluka s Williamsovým syndromem

Včera naprosto neuvěřitelný a nečekaný zážitek: Bartoloměj strávil odpoledne na sjezdovkách! V Jizerkách jsou na dovolené Jamrichovi z Willíka, Verunka se tu učí lyžovat a teta Lenkavzala Bárta na svah. Na vypůjčených lyžích, s helmou a s hodnou tetou za zády nebo vedle sebe lyžoval skoro celé odpoledne. A na konci si dokonce troufl sám na vlek. Spadl až za půlkou:-) Velké nadšení. A já snad budu muset po 10 letech zase obout lyže (a to jsem se těšila, že už mám "odškrtnuto"). Děkujeme tetě Lence za naprosto neočekávaný zážitek! A jako bonus dnešní ranní konverzace: "Bárti, co se ti včera nejvíc líbilo?" "Vlek" "A co se ti líbilo ještě?" "Druhý vlek!" ¨

Zatímco v neděli jsme si na Ještědu užili zimu, v pondělí jsme zažili jaro. Svítilo sluníčko, a tak jsme vzali babičku Doris a vyrazili na výlet. Chtěli jsme se projít po parku na zámku Sychrov. Bohužel, park byl pro veřejnost z technických důvodů zavřený, kácí se tam. Ok, je doba vegetačního klidu, proč ne? Jen nechápu, proč jsem o tom nenašla jedinou zmínku na jejich webu, který jsem právě z tohoto důvodu dopoledne studovala? Tak jsme se aspoň prošli po nádvoří... V obci mají i dětské pěkné hřiště, tak jsme se stavili aspoň tam. Když už jsme byli vypraveni na výlet, tak jsme pokračovali dál k Turnovu. Napadlo mě jet na Dlaskův statek a projít se kolem Jizery. Dlaskův statek je krásnou ukázkou zdejší lidové architektury, přes zimu je sice zavřený, ale to nám nevadilo. Kolem je to moc prima a dají se tu dělat dlouhé procházky. Prošli jsme se po zdejší ostrově. Bartoloměj vyzkoušel místní herní prvky. Přes most jsme pak přešli Jizeru a šli se podívat na turnovskou stranu. Jaro je tu. Z

Letos nám to s tím lyžováním nějak nevychází. V úterý bylo ale pěkně, a tak jsem sbalila Bárta a jeli jsme do Bedřichova. Následující hodinu a půl jsme strávili na zdejším stadioně a v blízkém okolí. Bárt zkoušel lyžovat, rozhodl se, že nebude používat jiný styl, než soupaž. Chvílimi mu to i šlo. Nakonec se ale rozhodl, že chce vidět blízký vlek (na lanovky a vleky má aktuálně úchylku). Nemohla jsem ho odtamtud dostat, a to ani když vlek ukončil, provoz, byl to nakonec fakt boj provázený vztekáním, neposloucháním a padáním. Jak jsem ho pořád stavěla na nohy, hnula jsem si se zády. Příště je řada s učením na tatínkovi... A pár videí...

Dnes jsme si s Bártem udělali výlet lanovkou na Skalku, pak šli pěšky po červené na Ještěd. Ze zdola to vypadalo, že nahoře bude krásné slunečné počasí, proto jsem si myslela, že půjdeme pěšky až dolů. Nahoře ale bylo dost nevlídně, zataženo, studeně foukalo, no a Bárt chtěl dolů kabinkou... Ale i tak prima odpoledne. Zatímco v Liberci už skoro jaro, na hřebeni ledové království.