Slovensko, 3. den. Sportovní hry u Williamsáků a lanovka v Donovalech

V pondělí dopoledne měli naši slovenští kamarádi sportovní hry. Zajeli jsme se tam podívat, ale Bárt měl obavy z množství lidí, navíc povykujících, protože fandících, tak jsme se moc dlouho nezdrželi. Lucie měla individuální program - dobývala Velký Choč!

Hlavní cíl dne byla lanovka v Donovalech.

 

Cesta do Donoval byla docela náročná, mezi Liptovskou Osadou a Donovaly úřadovali cestáři, cestou jsme potkali pět semaforů a cestu si zhruba o 15 minut prodloužili. K lanovce jsme dorazili zrovna ve chvíli, kdy začala půlhodinová pauza, takže jsme to tam museli vydržet. Hrály nám k tomu československé hity (Zagorová, Vondráčková, Rottrová), bohužel se tu ale taky pracovalo - hned u vstupu do lanovky nějací řemeslníci stavěli jakýsi kontejner a používali u toho rozbrušovačku a vrtačku. No, počítala jsem minuty, kdy se ta lanovka rozjede. Lanovka v Donovalech má tu zvláštnost, že tu jezdí jak kabinky, tak sedačky, můžete si (cestou nahoru) vybrat (dolů se jezdí jen v kabinkách). Jeli jsme tedy sedačkou a bylo to prima (jednosměrný lístek dospělý 14 Euro/ junior 12 Euro).  Nikde nikdo, jen nahoře jeden osamělý turista. Nová Hola, 1361 metrů nad mořem, to byl náš cíl.  Šli jsme dolů po turistické značce, výhledy, všude to kvetlo, jen jsem se trochu začala bát těch medvědů, o kterých všichni na Slovensku pořád mluví. A Bárt měl nahoře problém s chůzí, v poslední době je nejistý na členitém povrchu, má obavy, takže jsme šli komplikovaně za ruku. A samozřejmě jsem si zapomněla v autě hůlky, takže kolena bolela. 

Úpolíny?

Došli jsme do liduprázdných Donoval (a to nás všichni strašili, že je to tu jak ve Špindlu...). Obrovské ubytovací komplexy, další se budují, no v zimě bych tu být asi nechtěla. Trochu života jsme zaznamenali jen v dětském zábavním parku Habakuky, tohle naštěstí není pro nás. Se slzou v oku jsem zavzpomínala na rakouská dětská hřiště, která jsou na každém kopci a zadarmo. Tady je vstup za 13 Euro (možná bychom ukecaly vstup pro ZTP za 8 E). 

Cesta domů přes uzavírky se opět trochu protáhla, ale nakonec jsme akorát stihli vyzvednout Lucii na nádraží v Ružomberku. Její cesta tady.A večer jsme si s Lucií pustily nostalgický česko-slovenský film Leť, ptáku, leť z roku 1978, který se odehrává ve zdejší krajině.