Slovensko, den 6. Vlkolínec (UNESCO)
My jsme každopádně cestu autem neplánovali, dnes jsme vsadili na památku UNESCO: vesnici Vlkolínec. Lanovkou na Malinô Brdo, z kopce na Vlkolínské lúky, kde měla být mini-zoo, ale zahlédli jsme jen pár koz ukrytých v trávě. Skoro žádní lidé. Pokračovali jsme pěšky do vsi, kde jsme se plánovaně potkali s Willíky. Nezbytný pokec a společné fotografie. Jinak ve vsi jsem byla před dvaceti lety, trochu to zkomerčnělo, ale zase ne tak moc.
Vlkolínec představuje na Slovensku nejzachovalejší a nejkompletnější celek původních lidových staveb. Pro tuto jedinečnost byl v roce 1977 vyhlášen památkovou rezervací lidové architektury a v roce 1993 zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1376. Podle dostupných záznamů se vznik Vlkolínce, původně osady dřevorubců a uhlířů, předpokládá mezi druhou polovinou 14. a první polovinou 15. století. Jako osada patřící do katastru města Ružomberok byl součástí hradního panství Likavského hradu. Tento stav přetrval až do poloviny 20. století.
Po druhé světové válce se v padesátých letech plánovalo přesídlení místních obyvatel do Ružomberku. Důvodem byly požadavky obyvatel na zajištění odpovídajících podmínek pro život, srovnatelných s ostatními místními částmi města. Tento projekt se však neuskutečnil, a tak dodnes mohou návštěvníci Vlkolínce obdivovat životem pulzující venkovský organismus uprostřed zachovalé tradiční srubové architektury.
Po druhé světové válce se v padesátých letech plánovalo přesídlení místních obyvatel do Ružomberku. Důvodem byly požadavky obyvatel na zajištění odpovídajících podmínek pro život, srovnatelných s ostatními místními částmi města. Tento projekt se však neuskutečnil, a tak dodnes mohou návštěvníci Vlkolínce obdivovat životem pulzující venkovský organismus uprostřed zachovalé tradiční srubové architektury.
(zdroj Wikipedie)
Rozloučili jsme se s Willíky a pak už nám zbývalo jen dojít pěšky zpět domů, po docela hezké cestě a cyklostezce. Trochu jsme měli strach z bikerů, trochu z medvědů, ale nakonec jsme přežili. Celkem jsme ušli asi 10,5 km. Lucčiny podrobnější zápisky: http://llausig.blogspot.com/2023/06/malino-brdo-vlkolinec.html
Tahle potvora na mě skočila cestou, mále jsem měla infarkt...
Odpoledne jsme za odměnu vyrazili do Gothalu do bazénu. Mají tam plaveckou i rekreační část s teplou vodou. Nejprve jsme museli překonat oddělené šatny na čip (komplikované pro Bárta), a potom Bartoloměje přesvědčit, aby šel dovnitř (děti a miminka). Nebylo to snadné, ale nakonec zkusil nejprve plavecký bazén, a pak asi půl hodiny strávil v teplém bazéně, všechny slovenské tety koukaly. Trochu drahé (15 euro na dvě hodiny), trochu hlučné, ale pěkné.
Komentáře
Okomentovat