Jak nevyhořet - seminář

Minulý pátek a sobotu pořádala Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením seminář pro rodiče, který se zabýval tématem vyhoření. Vzhledem k dalším povinnostem jsem se mohla zúčastnit jen pátečního setkání, ale i tak to bylo docela zajímavé.

Ostatně už anotace setkání zaujala....

„Cítím obrovskou únavu. Nemám sílu ani chuť dělat naprosto cokoli. Vyčerpání je obrovské, ale spát se nedá. Koukám do stropu od časného rána a jen co musím vstát, začnu přemýšlet o tom, kdy si budu moci lehnout. Štvou mě věci, které dřív byly příjemné. Někdy mám pocit, že si jen sednu a budu plakat až do konce světa. Je možné, že se mi opravdu někdy nechce starat o své nejbližší? Že bych je někdy nejraději neviděl/a? Že vůbec nevím, jaký to má všechno smysl?“

V pátek večer se nás v areálu Spiritka sešlo celkem šest matek různě starých dětí s postižením, k dispozici byli terapeuté Barbora Krčmářová a Michal Kniha.

Z prezentace o syndromu vyhoření vybírám:

Co je to syndrom vyhoření?

1. Jde především o psychický stav, prožitek vyčerpání.

2. Vyskytuje se zejména u osob, jejichž pracovní náplní je „práce s lidmi“.

3. Tvoří jej řada symptomů především v oblasti psychické, částečně však též v oblasti fyzické a sociální.

4. Klíčovou složkou syndromu je zřejmě emoční a kognitivní vyčerpání a „opotřebení“,často i celková únava.

5. Všechny hlavní složky tohoto syndromu rezultují z chronického stresu.

Fáze syndromu vyhoření

1. Nadšení – idealismus, očekávání, nápady, naděje.

2. Stagnace – poznání a realita, stadium, kdy se rodič začíná vyrovnávat s tím, že jeho očekávání jsou nesplnitelná, ale čeká a chce víc.

3. Frustrace – sem patří otázky typu: „Jaký to má všechno smysl? Proč se snažit, když to k ničemu nevede?“ Začínají se objevovat emociální a fyzické těžkosti.

4. Apatie – jako reakce na frustraci. Nevidí východisko, nevidí možnost, jak to změnit. Apatie rodičů se může projevit i tím, že člověk dělá jen to, co je nevyhnutelné – nic víc. Vyhýbá se všemu novému.

5. Intervence – sem patří vše, co může přerušit zklamání. Může to být náhlý pokrok dítěte, dovolená, noví přátelé…

Preventivní kroky:

Aktivní přístup k životu v sobě zahrnuje následující zásady:

- otevřenost tomu, co se kolem nás děje, zájem o okolí a snaha vnímat události jako zajímavé, zvědavost

- nebát se změn, vnímat je jako běžné, přirozené a obvyklé, vidět je jako příležitost

- ve stresujících životních událostech nebýt pasivní, aktivně hledat kroky  a protiakce

- počítat se stresujícími situacemi, vědět, že se jim nevyhneme

- izolovat stres od ostatních životních aktivit- nekontaminovat rozdílná prostředí přineseným stressem

- pěstovat DOBRÉ vztahy s ostatními

- vytvořit si kolem sebe příznivé prostředí

- osvojit si zdravý životní styl

Děkuji SPMP, že jsem se mohla zúčastnit aspoň části setkání, bude-li nějaká další podobná akce, nenechám si ji ujít:-)