Kniha: Táňa Fischerová - Lydiiny dveře
Další z knížek, které jsem si během vánočních prázdnin přečetla...
Táňa Fischerová je nejen česká herečka a moderátorka, ale také spisovatelka, autorka několika knih. Jednou z nich je povídková knížka Lydiiny dveře, kterou v roce 1994 vydalo občanské sdružení Porozumění. Obsahuje jedenáct krátkých textů, které se zamýšlejí nad životem dětí se zdravotním postižením, ať už tělesným nebo mentálním. Táňa je maminkou syna Kryštofa, který se narodil s postižením, takže jsou to povídky, které vycházejí z reálných zážitků a prožitků. Dalším tématem, které se knihou prolíná, jsou zvířata a jejich osud v lidské společnosti.
Přiznávám, že ne vše se mi na knížce a hlavně na přístupu Táni Fischerové líbí, ale na druhou stranu chápu, že spousta toho souvisí s dobou, kdy svého syna vychovávala. Vždyť ta knížka vyšla skoro před dvaceti lety... Ani dnes to není lehké, ale snad už to není takovéhle:
"... Nerada chodím s Kryštofem mezi lidi. Polovina z nich se otáčí a zírá, část nás lituje, část se odvrací. Tohle asi znají všechny matky postižených dětí. Naše děti touží vyjít ven ze svého uzavřeného světa a my jim to chceme dopřát. Ale stojí to tolik námahy a vnitřní síly, překonat tu bariéru, kterou ovšem dělají právě ti zdraví.
Na konec vzdycky zábrany přemůžu, překlopýtám s Kryštofem ulici a s trochu křečovitým úsměvem jdu statečně naší malou uličkou hanby, ze které ke mně doléhají útržky připomínání: "... Nedívej se tam, nevidíš mrzáčka? Chudinka malej, on nemůže chodit," a další a další poznámky..."
Každopádně jsem ale Táně Fischerové za její knížky vděčná. Jsou pozitivní, apelují na to dobré v nás, snaží se svým způsobem o jiný pohled na současnou společnost. Člověk cítí, že v tom není sám... A i když mu při čtení občas brání slzy v očích, je to takové očistné...
Navíc je Táňa Fischerová jedna z mála, která je ochotná "jít se svou kůží na trh", být u aktivit, které se snaží něco změnit, něco zlepšit - viz třeba její aktivity v neziskovkách - Vize 97, Remedium, Máme otevřeno? nebo moderování Adventních koncertů.
"Záleží mi na tom, aby u nás každý člověk mohl žít v ovzduší důvěry, vzájemné solidarity a tvořivé činnosti. K tomu je třeba měnit poměry ekonomické i politické. Tvořiví lidé u nás vždycky žili, jenom to neměli a nemají lehké. Je to naše společná práce a nikdo ji za nás neudělá. Možná právě teď přišel čas pokusit se věci měnit. Změna je možná, je v každém z nás. Držme si palce."
Táňa Fischerová na Wikipedii, vlastní stránka.
Táňa Fischerová je nejen česká herečka a moderátorka, ale také spisovatelka, autorka několika knih. Jednou z nich je povídková knížka Lydiiny dveře, kterou v roce 1994 vydalo občanské sdružení Porozumění. Obsahuje jedenáct krátkých textů, které se zamýšlejí nad životem dětí se zdravotním postižením, ať už tělesným nebo mentálním. Táňa je maminkou syna Kryštofa, který se narodil s postižením, takže jsou to povídky, které vycházejí z reálných zážitků a prožitků. Dalším tématem, které se knihou prolíná, jsou zvířata a jejich osud v lidské společnosti.
Přiznávám, že ne vše se mi na knížce a hlavně na přístupu Táni Fischerové líbí, ale na druhou stranu chápu, že spousta toho souvisí s dobou, kdy svého syna vychovávala. Vždyť ta knížka vyšla skoro před dvaceti lety... Ani dnes to není lehké, ale snad už to není takovéhle:
"... Nerada chodím s Kryštofem mezi lidi. Polovina z nich se otáčí a zírá, část nás lituje, část se odvrací. Tohle asi znají všechny matky postižených dětí. Naše děti touží vyjít ven ze svého uzavřeného světa a my jim to chceme dopřát. Ale stojí to tolik námahy a vnitřní síly, překonat tu bariéru, kterou ovšem dělají právě ti zdraví.
Na konec vzdycky zábrany přemůžu, překlopýtám s Kryštofem ulici a s trochu křečovitým úsměvem jdu statečně naší malou uličkou hanby, ze které ke mně doléhají útržky připomínání: "... Nedívej se tam, nevidíš mrzáčka? Chudinka malej, on nemůže chodit," a další a další poznámky..."
Každopádně jsem ale Táně Fischerové za její knížky vděčná. Jsou pozitivní, apelují na to dobré v nás, snaží se svým způsobem o jiný pohled na současnou společnost. Člověk cítí, že v tom není sám... A i když mu při čtení občas brání slzy v očích, je to takové očistné...
Navíc je Táňa Fischerová jedna z mála, která je ochotná "jít se svou kůží na trh", být u aktivit, které se snaží něco změnit, něco zlepšit - viz třeba její aktivity v neziskovkách - Vize 97, Remedium, Máme otevřeno? nebo moderování Adventních koncertů.
"Záleží mi na tom, aby u nás každý člověk mohl žít v ovzduší důvěry, vzájemné solidarity a tvořivé činnosti. K tomu je třeba měnit poměry ekonomické i politické. Tvořiví lidé u nás vždycky žili, jenom to neměli a nemají lehké. Je to naše společná práce a nikdo ji za nás neudělá. Možná právě teď přišel čas pokusit se věci měnit. Změna je možná, je v každém z nás. Držme si palce."
Táňa Fischerová na Wikipedii, vlastní stránka.
Komentáře
Okomentovat