Knihy - Jak se žije dětem s postižením

Před pár lety (bože, to to letí..) se ke mně dostala kniha Jak se žije dětem s postižením, kterou napsala PhDr. Helena Chvátalová.

V té době jsem hltala informace, které by mi mohly pomoci v neočekávané situaci - zorientovat se, uklidnit, přinést naději... A právě takhle kniha do tohoto rámce perfektně zapadala. Našla jsem tu příběhy 14 rodin, které se musely srovnávat s faktem, že se jim narodilo dítě s postižením. Postižení to byla různá, byly tu dětí se zrakovým postižením, děti se svalovou atrofií, děti s DMO, děti s těžkým postižením sluchu a také - a ty mě zajímaly nejvíce - děti s Downovým syndromem. Nebylo to snadné čtení - všechny rodiny řešily problémy, se kterými jsme se potýkaly i my - jak přijme okolí naše dítě, jak zvládneme všechny zdravotní obtíže, obtíže s lékaři, kteří neumějí sdělovat diagnózu a komunikovat s rodiči, jako to bude se školkou, školou, co nás v budoucnu čeká? Nebyla to drsná suchá fakta, která se na mě valila z odborných knih a vysokoškolských příruček pro speciální pedagogy, ale opravdové příběhy, takové, které jsem v té době viděla i kolem sebe - u rodin z rané péče, z Willíka...

Jak jsem pochopila, knížka začala žít vlastním životem - novinářka za ni dostala cenu Vládního výboru pro zdravotně postižené, knížka se dostala do seznamu doporučené literatury budoucích speciálních pedagogů, začali ji číst lékaři i rodiče zdravých dětí.

Včera jsem v knihovně narazila na pokračování: Jak se žije dětem s postižením po deseti letech.

A tak jsem si ji ze zvědavosti půjčila. Autorka se po deseti letech vrátila do rodin, aby zjistila, co se v mezidobí událo, kam se rodiny posunuly, co děti, co rodiče?

Ta kniha je báječná. Jestli si milí kolegové - rodiče dětí s postižením - chcete přečíst po vánocích něco pozitivního, tak rozhodně doporučuju.

Je neuvěřitelné, co ty děti dokázaly! Nevidomý kluk studuje VŠ, obor překladatelství ve Vídni, neslyšící dívka má zdravého přítele a vybírá si, na jakou vysokou školu půjde, i ty děti s mentálním postižením žijí v rámci možností víceméně spokojený život. Zvládly chodit do normálních škol, jedna dívka s Downovým syndromem je integrovaná i na druhém stupni základní školy! I díky nim se změnil postoj jejich učitelů, asistentů, lékařů. A jejich maminky? Ty se pomalu vracejí do práce, mají zase své koníčky, přátele... Jasně, není všechno úplně idylické - řada rodin se rozpadla, některé děti s těžkým postižením zemřely, dvě maminky účast v rozhovorech odmítly. Ale to je život, všichni to známe... O to důležitější je číst ty právě pozitivní příběhy...

Chcete-li si přečíst rozhovor s autorkou knihy, najdete ho tady.


Obě knihy je možné zakoupit v knihkupectvích, nebo objednat právě na stránkách nakladatelství Portál (a to dokonce se slevou:-): Jak se žije dětem s postižením a Jak se žije dětem s postižením po deseti letech.