Dovolená v Krušných horách - den 1. - Horní Blatná - Potůčky

Letošní léto bude kvůli kovidu asi zase specifické. A tak jsem se rozhodla moc neexperimentovat a zůstat doma. Na první letošní dovolenou jsme měli jet s Bártem a s babičkou do Krušných hor. Jenže babička si to s ohledem na zahradu atd. rozmyslela, takže s námi nakonec jela kamarádka Lucie. A bylo to moc fajn. 

Ubytování jsem nalezla už loni na podzim v krásném penzionu Stráň v Potůčkách. Nová budova, nové a moderní vybavení, a to ticho! Jen několikrát za den projel kolem vláček Potůčky-Karlovy Vary, který jsme během pobytu několikrát využili (zastávka na znamení Potůčky-zastávka byla jen pár set metrů od penzionu). Z okna jsme se dívali na pastvinu, kde se volně procházeli koně, kráva, tele a stádo koz. Idyla sama. Jediné, co bylo trochu problematické, byla příjezdová cesta, která byla hodně úzká, jen pro jedno auto, takže jsem pokaždé trnula, jestli nebudu muset couvat - to by bylo s Bártem a jeho fóbií z brzd a nízkých otáček motoru docela problém. Ale nakonec jsme to vyřešili jinak - buď jsme jezdili vlakem, nebo Bárt chodil s Lucií zkratkou k silnici a já to zatím objela sama. Za celý týden jsem couvala jen 1x, a to ještě na celkem přehledném úseku.

V sobotu jsme dorazili kolem třetí, rychle jsme vybalili a běželi na vlak, který jel kolem půl páté. Na zastávku jsme museli po kolejích, protože přístupová cesta k ní už dávno zarostla - tady totiž skoro nikdy nikdo nenastupuje:-) Jeli jsme jen jednu stanici, a sice do Horní Blatné. Prohlédli jsme si náměstí, prošli kolem Maxi lavičky a trpaslíků a pokračovali kolem Vlčích jam k rozhledně na Blatenském vrchu. Byla jsem tu naposledy asi před 20 lety... Od rozhledny jsme šli kolem Blatenského kanálu až domů, celkem to bylo asi 5 km. 

Město Horní Blatná (německy Bergstadt Platten) se nachází  ve vrcholových partiích Krušných hor. Žije v ní 389 obyvatel. Historické jádro města patří k nejzachovalejším v Krušných horách a je městskou památkovou zónou.

Zaujalo - fotografie domu, jak bude po postavení vypadat. 

Místní atrakce: tzv. Vavřincova lavička. Vznikla v roce 2018, na šířku má 4 m, sedadlo je ve výšce 1,42 m a celková výška je 2,8 m. Vylézt na ní je kumšt a mít ji pro sebe (tj. bez zástupu dalších lidí, kteří potřebují fotku na instagram) je téměř nemožné. Aspoň, že na trpaslíky se fronta nestála...

Další atrakcí na cestě byly Vlčí jámy. Jak praví Wikipedie: 

Přírodní památka se skládá z Vlčí a Ledové jámy. Výše ve svahu se nachází Ledová jáma, která vznikla vytěžením cínovcového pásma Jiří. Je až dvacet metrů hluboká a velmi úzká, čímž je v ní omezen pohyb vzduchu. Vzniklo tak specifické mikroklima, díky kterému se na dně jámy hromadil sníh a led, který neroztál ani během léta. Roku 1813 pochází zmínka o využití ledu při léčení vojáků raněných v bitvě u Lipska. Proces tvorby ledu byl narušen v roce 2005, kdy byly z jámy nelegálně odvezeny téměř dvě tuny sněhu a ledu ke stavbě sněhuláka. Dalším negativním jevem, v jehož důsledku jeskynní led zcela vymizel, bylo sucho v letech 2017–2019.

Vlčí jáma vznikla odtěžením cínovcového pásma Wolfgang a pozdějším částečným zřícením stropů podzemních komor a skalních stěn. Propadlina je přes 120 metrů dlouhá, široká asi čtrnáct metrů a hluboká asi dvacet metrů. Pozůstatky obou dolů jsou památkově chráněné. Ledovou jámu na počátku dvacátého století turisticky zpřístupnil hornoblatenský Krušnohorský spolek, který vybudoval kamenné schodiště.

Byla jsem tu (shodou okolností taky s Lucií), asi před dvaceti lety - tehdy tu ten sníh ještě byl, byť si to pamatuji jen matně...

Blatenský vrch - rozhledna bohužel už zavřená (otevřeno do pěti, my dorazili v šest), ale i tak pěkná.

Nejstarší stavbou na Blatenském vrchu je rozhledna, která pochází z roku 1913. Za svůj vznik vděčí Spolku pro zimní sporty, působícímu tehdy v nedalekém městečku Horní Blatná, jehož členové měli velké ambice přeměnit okolí na centrum turistiky a sportu. Požádali známého chebského architekta Karla Matusche o vypracování projektu hotelu s rozhlednou, spojujícího v sobě možnosti ubytování, stravování a vyhlídky do kraje. Stavba horské chaty s rozhlednou byla zahájena v létě roku 1912 a první návštěvníky uvítaly 5. července 1913, ještě před zahájením zimní sezóny. Při této příležitosti byla věž hotelu slavnostně pokřtěna jménem rakouské arcivévodkyně Zity. V poválečném období připadl objekt pohraničníkům. Ti jej zanechali v takovém stavu, že musela být chata zbourána a zůstala samotná rozhledna. O ní se již řadu let dobrovolně starají ochránci přírody, kteří mají na Blatenském vrchu také svojí chatu.

(zase wikipedie)

Tahle cesta byla plná zajímavostí - tou další byl Blatenský vodní příkop.

Blatenský vodní příkop (německy Erbwassergraben) je přivaděč vody vedoucí z přírodní rezervace Božídarské rašeliniště do Horní Blatné. Příkop je považován za unikátní vodní dílo.V roce 2017 byl prohlášen národní kulturní památkou. Více se o něm dočtete tady.

A další zajímavosti se můžete dočíst také na blogu u Lucie.