Dovolená v Krušných horách - den 5. - Potůčky a Johanngeorgenstadt

Pátý den nás chytla krize. Kamarádka Lucie vyrazila na individuální výlet vlakem a my zůstali s Bártem doma. Původně jsem měla v plánu jet do Nejdku a udělat si okruh na lanovku a na křížovou cestu, ale dopoledne mělo pršet a hlavně: nepovedlo se mi dostat dítě z postele. Je fakt, že je to tu na něj asi náročné, protože větší část dopoledne prospal. Já jsem alespoň dočetla knihu:-) Po obědě jsem ho vylákala na procházku do blízké obce Potůčky a přilehlého německého Johanngeorgenstadtu. A že to byl zážitek!

V Potůčkách není nic, jen kostel a centrum proměněné v jedno velké vietnamské (nebo čínské?) tržiště. Myslela jsem, že tyhle devadesátkové relikty už dávno zanikly, a ejhle, Potůčky... Krámky, hospody a free shopy. A plno německých seniorů, kteří vyrazili nakoupit a na oběd.

Johanngeorgenstadt byl oproti tomu město duchů. V centru jsme potkali jednu paní... A to tu má žít asi 4 tisíce obyvatel (v Potůčkách 425). Hornické památky Bárta netáhly, nepřemluvila jsem ho ani na skokanské můstky, takže jsme si jen prohlédli několik pomníků v centru, vánoční pyramidu (Johanngeorgenstadt bývá v Německu označován jako Stadt des Schwibbogens – Město vánočních obloukových svícnů, typických pro oblast saského Krušnohoří) a vrátili se domů.

Na české straně objevil Bárt myčku aut, sice ještě nedostavěnou, ale i tak byl nakonec s procházkou spokojený. Já jsem ve vietnamské sámošce koupila poslední půlku chleba, takže spokojenost všestranná.

Více o obou obcích na wikipedii: Johanngeorgenstadt a Potůčky.