Škola v přírodě
Bartoloměj byl ve škole v přírodě! Fakt! Čtyři dny, s asistentkou Katkou, paní učitelkou a 80 dětmi z pěti tříd. Byla jsem z toho úplně na nervy. Nabalila jsem mu obrovskou tašku, kromě oblečení měl s sebou své instantni kaše, med, uvařené rozmixované jídlo na obědy, rychlovarnou konvici, ponorny mixér, oblíbenou lžíci, hrneček na pití...
Jeli autobusem, Bárt poprvé s 40 hlučícími dětmi, vůbec jsem netušila, jestli se nám ho tam podaří nalákat. No, a přišel spolužák Honzík, vzal Bárta za ruku a povídá: "Pojď Bárte, budeme sedět spolu". Zanechali nás zkoprnělé venku a za chvilku už seděli na sedačce a mávali:-)
Vše proběhlo v pohodě, měli krásné počasí, v areálu měli krásné hřiště se vzduchovou trampolínou (http://www.posluvmlyn.cz/), chodili do lesa, stavěli domečky pro skřítky a brouzdali se v Máchově jezeře. Bárt bydlel na samostatném pokoji s Káťou. S dětmi absolvoval skoro všechen program, až na prohlídku muzea Čtyřlístku a pěšího výletu na Bezděz (vedro, daleko, do kopce). Každý večer jsme si volali, ale spíš jsem si povídala s Katkou, než s Bártem, ten na mě neměl čas. Na rozdíl od řady dalších dětí ani jednou nebrečel, jen se mu tam špatně spalo, pořád se budil a kontroloval, jestli je Katka nablízku. A vstával enormně brzo... Osvědčilo se vzít mu s sebou nějaké překvapení, za možnost hrát si s Katčinou starou kamerou by prý udělal cokoliv.
Ve čtvrtek odpoledne jsem ho vyzvedla opáleného a v pohodě. Hurá, hurá, hurá, máme skvělou školu!
Jeli autobusem, Bárt poprvé s 40 hlučícími dětmi, vůbec jsem netušila, jestli se nám ho tam podaří nalákat. No, a přišel spolužák Honzík, vzal Bárta za ruku a povídá: "Pojď Bárte, budeme sedět spolu". Zanechali nás zkoprnělé venku a za chvilku už seděli na sedačce a mávali:-)
Vše proběhlo v pohodě, měli krásné počasí, v areálu měli krásné hřiště se vzduchovou trampolínou (http://www.posluvmlyn.cz/), chodili do lesa, stavěli domečky pro skřítky a brouzdali se v Máchově jezeře. Bárt bydlel na samostatném pokoji s Káťou. S dětmi absolvoval skoro všechen program, až na prohlídku muzea Čtyřlístku a pěšího výletu na Bezděz (vedro, daleko, do kopce). Každý večer jsme si volali, ale spíš jsem si povídala s Katkou, než s Bártem, ten na mě neměl čas. Na rozdíl od řady dalších dětí ani jednou nebrečel, jen se mu tam špatně spalo, pořád se budil a kontroloval, jestli je Katka nablízku. A vstával enormně brzo... Osvědčilo se vzít mu s sebou nějaké překvapení, za možnost hrát si s Katčinou starou kamerou by prý udělal cokoliv.
Ve čtvrtek odpoledne jsem ho vyzvedla opáleného a v pohodě. Hurá, hurá, hurá, máme skvělou školu!
Komentáře
Okomentovat