Život s handicapem - seminář

V Jedličkově ústavu vznikl před koncem loňského roku spolek Mozayka. A právě tento spolek uspořádal včera spolu s Ligou lidských práv odborný seminář pod názvem Život s handicapem.

Vyrazila jsem tam na dopolední program, měl se věnovat inkluzivnímu vzdělávání. Bohužel ale došlo ke změně programu, a tak jsem absolvovala přednášky na téma Právní odpovědnost v sociálních službách a Opatrovnictví a právní rozhodování člověka v novém občanském zákoníku.

Přednáška o odpovědnosti v sociálních službách (přednášela Mgr. Zuzana Durajová) mě, přiznávám, moc nebavila. Bylo to hodně teoretické, což bych snad ještě se svým vzděláním zvládla, ale hlavně to pro mě nebylo moc aktuální.

Dost jsme se zabývali otázkou porušení povinnosti, vzniku škody, příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody, odpovědností škůdce i povinností náležitého dohledu.

Pokud by Vás tahle problematika zajímala, odkazuju na článek na webu Ministerstva práce a sociálních věcí: Právní odpovědnost v sociálních službách.

Podstatně zajímavější byla pak přednáška Mg. Barbory Rittichové na téma opatrovnictví.

Nové instituty, které přinesl nový občanský zákoník:

1) opatrovník může být ustanoven, aniž by byla omezena svéprávnost opatrovance

2) nápomoc při rozhodování - nový institut, první podpůrce byl jmenován v Karlovarském kraji

3) Zastoupení členem domácnosti

4) Předběžné prohlášení

5) Opatrovnická rada

Právní úprava:

Omezení svéprávnosti

§ 55

(1) K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti.

(2) Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření.

§ 56

(1) Omezit svéprávnost člověka může jen soud.

(2) Soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o jehož svéprávnosti rozhoduje, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si člověk zvolí.

§ 57

(1) Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.

(2) Má-li člověk obtíže dorozumívat se, není to samo o sobě důvodem k omezení svéprávnosti.

§ 58

Soud může v průběhu řízení o omezení svéprávnosti svěřit třetí osobě provedení určitých jednotlivých právních jednání nebo správu majetku, je-li to nutné, aby se zabránilo závažné újmě.

§ 59

Soud může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou určitou dobu, nejdéle však na tři roky; uplynutím doby právní účinky omezení zanikají. Zahájí-li se však v této době řízení o prodloužení doby omezení, trvají právní účinky původního rozhodnutí až do vydání nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok.

§ 60

Změní-li se okolnosti, soud své rozhodnutí bezodkladně změní nebo zruší, a to i bez návrhu.

§ 61

Rozhoduje-li soud o omezení svéprávnosti člověka, může osoba jím povolaná za opatrovníka navrhnout, aby byla opatrovníkem jmenována; pokud návrh nepodá, zjistí soud její stanovisko. Je-li tato osoba způsobilá k opatrovnictví, soud ji s jejím souhlasem opatrovníkem jmenuje.

§ 62

V rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. Při výběru opatrovníka přihlédne soud k přáním opatrovance, k jeho potřebě i k podnětům osob opatrovanci blízkých, sledují-li jeho prospěch, a dbá, aby výběrem opatrovníka nezaložil nedůvěru opatrovance k opatrovníkovi.

§ 63

Opatrovníkem nelze jmenovat osobu nezpůsobilou právně jednat nebo osobu, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrovance, ani provozovatele zařízení, kde opatrovanec pobývá nebo které mu poskytuje služby, nebo osobu závislou na takovém zařízení.

§ 64

Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života.

§ 65

(1) Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran.

(2) Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil. To platí i v případě, že takové právní jednání schválil jednající sám poté, co nabyl svéprávnosti.

Odpolední program jsem bohužel nemohla absolvovat, ale film Ploty - příběh jednoho životního kroku, jsem našla na youtube - můžete si ho pustit tady: http://www.youtube.com/watch?v=B3YlD4titD0