Bartolomějův blog - ze života kluka s Williamsovým syndromem

Na dnešek hlásili největší teplo z celého týdne a tak jsme vyrazili ven - do lesa a dle možností i k vodě. Volba padla na procházku k pivovarským rybníkům, které se rozkládají nad pivovarem ve Vratislavicích. Bylo tu krásně. Bartoloměj vodu miluje, takže se neustále někde nakláněl a vypadalo to, že do rybníka v nejbližší chvíli zahučí. Nakonec jsme našli kompromis - potůček spojující jednotlivé tůně. Ovšem musel do něj v botách, protože naboso na kamínky odmítá. Mrkněte na videa.

V pátek 22.5.2009 jsme vyrazili do centra Liberce na Den parků. Avizovaná byla pohádka pro nejmenší - hrál se kus O Smolíčkovi. Akční scény (jelen honící a mlátící jezinky, skákající Smolíček apod.) se Bártovi moc líbily, ale část konverzační ho dost nudila. Museli jsme si na pomoc přivolat tátu, který to měl ostatně z okna stejně celé jako na dlani. Společně si oběhli ostatní atrakce a zjistili, že je to hlavně pro starší děti (vycpaná zvířata, kuličky, malování, vzdělávací akce od Divizny apod.).  Bartoloměj si ale stejně v parku pěkně zaběhal. Pak jsme se zašli podívat na živé žížaly a stonožky v průhledných piksličkách, igelitovou květinu jsme sice nevyrobili, ale Bárt si jednu ukořistil a nakonec ho ještě přišla obejmout Michalka z mateřského centra Krteček, která si ho den předtím velmi oblíbila. A podařilo se nám odejít ještě před deštěm. Takže spokojenost:-)

Dneska mě Bartoloměj překvapil. Po obědě nespal, protože řemeslník v sousedním bytě bez ustání vrtal,  a tak byl docela protivný. Říkala jsem si ale, že vydržíme do svačiny, a pak teprve půjdeme ven. Ťukám si tak něco do počítače, Bartoloměj se potlouká kolem a najednou mě tahá za nohu - v jedné ruce nese svůj svetr a ve druhé svou bundičku. "Co s tím budeme dělat, Bárte?", ptám se. A on zvedne ručičiky, jako že oblékat.  Tak jsem ho oblékla a začala vypínat počítač, načež se Bartoloměj objevil s mým svetrem v ruce. Tak to už jsem nemohla odolat. Oblékla jsem se a Bárt mě za ruku odvlekl ke dveřím - cestě ven už nebránilo nic:-) Tak to bylo poprvé, co něco podobného udělal. Zatím se jeho vyjadřování přání omezilo na podávání hraček, které chtěl, abychom spustili/rozpohybovali, otevřeli/pustili apod. Například bublifuku, nebo kostiček. Anebo tahá za ruku  - třeba k oknu, abychom ho zvedli a nechali podívat se ven. Ale takhle sofistikovaný způsob pře...

Jak už jsem tu psala, jezdíme s Bartolomějem na hipoterapii do Horního Hanychova. Začali jsme v březnu, první dvě lekce se Bartoloměj koně bál, jen jsme ho hladili a krmili mrkví, ovšem sednout si na něj odmítal. Pak se to ale najednou zlomilo. O týden později už Bartoloměj na Lyře zvládl jezdit deset minut kolečka venku v ohradě. Vypadal velmi důležitě:-) Tety lektorky mu slíbily, že příště půjdeme s koníkem ven na procházku. A taky že ano. Tenhle čtvrtek, kdy jsme s sebou vzali na výlet i babičku Doris, vyrazil Bárt s koníkem Lyrou na procházku kolem potoka. Počasí nebylo nic moc, vlastně byla docela dost zima, ale nevadilo. Bartoloměje sice občas víc než kůň zajímal zurčící potok, takže se několikrát zčistajasna pustil madel, ale jinak tu procházku zvládl výborně. Je to náš malý jezdec:-)            

Bartoloměj hrozně rád chodí do liberecké knihovny. Jsou tu samé prima věci - prosklený výtah, ze kterého je možné sledovat lidi na schodišti, skleněná zábradlí, ke kterým je možné se lepit, schody nejen z patra do patra, ale taky přes několik pater, počítače na stolech a vůbec. Už se dvakrát stalo, že jsme šli kolem knihovny a nezabočili k ní - Bartoloměj z toho dostal hysterický záchvat a bylo nutné ho téměř násilím odvléci. V sobotu jsme do knihovny spolu vyrazili na pohádku O zakleté labuti. Ve velkém sále se sešlo docela dost dětí, seděli jsme až ve třetí řadě a musím říct, že tohle představení Bárta moc nenadchlo. Byla to spíš konverzačka pro větší děti, Bartoloměje zaujal akorát Kašpárek, který se dost pitvořil a o trochu víc pohyboval, než ostatní postavy. Pak to vypadalo, že zabere Černokněžník, jenže to už bylo pozdě, Bartoloměje divadlo nebavilo a museli jsme odejít, než dojde na vyrušování ostatních dětí. Naštěstí knihovna je knihovna, a tak jsme jezdi...

V sobotu jsme vyrazili na výlet celá rodina - vlakem.  Z vlakové zastávky na Malé skále jsme došli na Vranov-Pantheon, pokochali se vyhlídkou, po Vranovském hřebeni jsme kolem řady mohyl a pomníčků došli k hradu Frýdštejn. Další zastávka byla rozhledna Kopanina, odsud jsme šli po žluté (a snad naposledy tuhle zimu sněhem), zastavili jsme se u pomníku Richarda Felgehauera a došli do Rychnova. Bartoloměj se střídavě nesl a střídavě chodil zásadně na jinou stranu, než byl směr naší cesty. Pěkné to bylo. V neděli jel Bárt na výlet jen s tátou - a sice do lesů v okolí Lázní Kundratice.                                              

Dnes nás čekala třetí hodina (tedy dvacetiminutovka) hipoterapie. Na první hodině si Bartoloměj na koně třikrát sednul a hned se mi zase věšel kolem krku, na druhé hodině se nepodařilo ani to, jen jsme hladili, krmili mrkví a sledovali, jak na koni jezdí plyšák. Při sebemenším pokusu posadit Bárta na koně se vzpíral a lezl hned dolů. Zato dneska:-) Přijeli jsme před desátou, bylo nádherně. Ovšem na "našeho" koně Lyru padla asi jarní únava, protože jsme se dozvěděli, že zrovna usnula. Náhradníkem se tedy stal kůň Tranzit, o dost větší (aspoň mě se zdálo) anglický plnokrevník. Hladili jsme si ho s Bártem, krmili mrkvičkou a chlebem, na koni se zase svezl červený Teletubbie, vypadalo to, že zase nikam nepokročíme. Ale pak jsem Bartoloměje vysadila na hřbet, kůň se dal do pohybu a Bartoloměj s ním. Za jištění terapeuta Marka a za mého notného povzbuzování objel Bartoloměj malé kolečko, pak se rozhodl, že vystoupí (byl odchycen). Koník dostal za odměnu chleba a zkusili jsme to ...