Bartoloměj a knihovna

Bartoloměj hrozně rád chodí do liberecké knihovny. Jsou tu samé prima věci - prosklený výtah, ze kterého je možné sledovat lidi na schodišti, skleněná zábradlí, ke kterým je možné se lepit, schody nejen z patra do patra, ale taky přes několik pater, počítače na stolech a vůbec. Už se dvakrát stalo, že jsme šli kolem knihovny a nezabočili k ní - Bartoloměj z toho dostal hysterický záchvat a bylo nutné ho téměř násilím odvléci.

V sobotu jsme do knihovny spolu vyrazili na pohádku O zakleté labuti. Ve velkém sále se sešlo docela dost dětí, seděli jsme až ve třetí řadě a musím říct, že tohle představení Bárta moc nenadchlo. Byla to spíš konverzačka pro větší děti, Bartoloměje zaujal akorát Kašpárek, který se dost pitvořil a o trochu víc pohyboval, než ostatní postavy. Pak to vypadalo, že zabere Černokněžník, jenže to už bylo pozdě, Bartoloměje divadlo nebavilo a museli jsme odejít, než dojde na vyrušování ostatních dětí.

Naštěstí knihovna je knihovna, a tak jsme jezdili výtahem a chodili z patra do patra. Jsem zvědavá, jestli si Bárt někdy oblíbí dětské oddělení, kde je krásný dřevěný domeček plný knih pro malé děti, natolik, že bychom se tam mohli na chvíli zastavit. Zatím je pro mne návštěva knihovny s Bártem záležitostí spíše tělocvičnou, než duševní:-)