Bartolomějův blog - ze života kluka s Williamsovým syndromem

Jak už jsem tu psala, jezdíme s Bartolomějem na hipoterapii do Horního Hanychova. Začali jsme v březnu, první dvě lekce se Bartoloměj koně bál, jen jsme ho hladili a krmili mrkví, ovšem sednout si na něj odmítal. Pak se to ale najednou zlomilo. O týden později už Bartoloměj na Lyře zvládl jezdit deset minut kolečka venku v ohradě. Vypadal velmi důležitě:-) Tety lektorky mu slíbily, že příště půjdeme s koníkem ven na procházku. A taky že ano. Tenhle čtvrtek, kdy jsme s sebou vzali na výlet i babičku Doris, vyrazil Bárt s koníkem Lyrou na procházku kolem potoka. Počasí nebylo nic moc, vlastně byla docela dost zima, ale nevadilo. Bartoloměje sice občas víc než kůň zajímal zurčící potok, takže se několikrát zčistajasna pustil madel, ale jinak tu procházku zvládl výborně. Je to náš malý jezdec:-)            

Bartoloměj hrozně rád chodí do liberecké knihovny. Jsou tu samé prima věci - prosklený výtah, ze kterého je možné sledovat lidi na schodišti, skleněná zábradlí, ke kterým je možné se lepit, schody nejen z patra do patra, ale taky přes několik pater, počítače na stolech a vůbec. Už se dvakrát stalo, že jsme šli kolem knihovny a nezabočili k ní - Bartoloměj z toho dostal hysterický záchvat a bylo nutné ho téměř násilím odvléci. V sobotu jsme do knihovny spolu vyrazili na pohádku O zakleté labuti. Ve velkém sále se sešlo docela dost dětí, seděli jsme až ve třetí řadě a musím říct, že tohle představení Bárta moc nenadchlo. Byla to spíš konverzačka pro větší děti, Bartoloměje zaujal akorát Kašpárek, který se dost pitvořil a o trochu víc pohyboval, než ostatní postavy. Pak to vypadalo, že zabere Černokněžník, jenže to už bylo pozdě, Bartoloměje divadlo nebavilo a museli jsme odejít, než dojde na vyrušování ostatních dětí. Naštěstí knihovna je knihovna, a tak jsme jezdi...

V sobotu jsme vyrazili na výlet celá rodina - vlakem.  Z vlakové zastávky na Malé skále jsme došli na Vranov-Pantheon, pokochali se vyhlídkou, po Vranovském hřebeni jsme kolem řady mohyl a pomníčků došli k hradu Frýdštejn. Další zastávka byla rozhledna Kopanina, odsud jsme šli po žluté (a snad naposledy tuhle zimu sněhem), zastavili jsme se u pomníku Richarda Felgehauera a došli do Rychnova. Bartoloměj se střídavě nesl a střídavě chodil zásadně na jinou stranu, než byl směr naší cesty. Pěkné to bylo. V neděli jel Bárt na výlet jen s tátou - a sice do lesů v okolí Lázní Kundratice.                                              

Dnes nás čekala třetí hodina (tedy dvacetiminutovka) hipoterapie. Na první hodině si Bartoloměj na koně třikrát sednul a hned se mi zase věšel kolem krku, na druhé hodině se nepodařilo ani to, jen jsme hladili, krmili mrkví a sledovali, jak na koni jezdí plyšák. Při sebemenším pokusu posadit Bárta na koně se vzpíral a lezl hned dolů. Zato dneska:-) Přijeli jsme před desátou, bylo nádherně. Ovšem na "našeho" koně Lyru padla asi jarní únava, protože jsme se dozvěděli, že zrovna usnula. Náhradníkem se tedy stal kůň Tranzit, o dost větší (aspoň mě se zdálo) anglický plnokrevník. Hladili jsme si ho s Bártem, krmili mrkvičkou a chlebem, na koni se zase svezl červený Teletubbie, vypadalo to, že zase nikam nepokročíme. Ale pak jsem Bartoloměje vysadila na hřbet, kůň se dal do pohybu a Bartoloměj s ním. Za jištění terapeuta Marka a za mého notného povzbuzování objel Bartoloměj malé kolečko, pak se rozhodl, že vystoupí (byl odchycen). Koník dostal za odměnu chleba a zkusili jsme to ...

Poslední víkend v březnu: Bartoloměj v louži Bartoloměj a elektrárna V listí Na kolotoči

Tak jsme s Bártem zase po dvou měsících vyrazili do Pěnčína k zubaři. Počasí bylo stejně příšerné, jako v lednu, mlha, déšt... Bylo to náročné - někdo nějak zkonil hodinu našeho objednání (my tedy ne), takže jsme tam skoro další hodinu čekali. Bárt udělal v mezidobí z čekárny kůlničku na dříví.... Seznámil se se všemi čekajícími do ostatních ordinací, bral lidem mobily, dorážel na slečny, no tak neskutečně se rozjel, že samozřejmě nebyl k ošetření. Pokopal tátu i zubaře. Ale tomu se tedy snad podařilo do pusy nahlédnout a snad je všechno v poradku. Aspoň tedy to, co zubař viděl, žádný kaz nevykazovalo. Doporučení na příště - kromě již dříve řečeného (tj. zavírat pusu, dýchat nosem): pokusit se zbavit Bartoloměje dudlíku - má ho na usínání a občas i v noci po každém jídle vyplachovat čistou vodou pusu, nebo dávat napít čisté vody, aby se dutina ústní co nejvíce zbavila zbytků jídla (zuby nečistíme, nedá se) zaměstnávat, vodit mezi děti, otužovat, cvičit, trénovat. Další návšt...

Venku bylo docela pěkně, a tak jsme si s Bártem udělali dopolední výlet do Ostašova na vojenský hřbitov.  No a pak Bartoloměj v okolních polích trénoval chůzi a běh terénem - potřebuje to kvůli zlepšení prostorové orientace i pro posílení svých plochých nohou a dalších svalů. Byla to docela legrace. Delší čas jsme pak strávili na mostku přes potůček, protože voda, to je prostě něco. A výlet jsme zakončili pozorováním bagru:-)