ZTP/P po 13. měsících... - část 3. (snad) poslední
Přesně před třinácti měsíci jsem na tomhle blogu psala článek o tom, jak jsem žádala pro Bárta o ZTP/P:
Asi si to už nepamatujete, ale já jsem si na svůj "vtipný" závěr článku mnohokrát vzpomněla... Psala jsem tenkrát:
Tak jsem se ještě pro jistotu znovu zeptala, jak dlouho to asi bude trvat – měsíce? „Počítejte tak 3 nebo 4 měsíce“, odpověděla paní. „Tak jo, tak já budu začátkem roku čekat na zprávu“, odvětila jsem. A na to paní pravila: „To těžko, to já nevím, co bude v lednu, já mám smlouvu jen do konce prosince…“ Na to už jsem odpověď nenašla, rozloučila se a tiše za sebou zavřela…
A tak teď budeme pár měsíců čekat a doufat, že:
A my si pak třeba příští léto přilepíme na okno auta cedulku invalida a budeme doufat, že nám to auto díky té cedulce tentokrát už neukradnou:-)
Jak já byla naivní... Jako vždycky. Myslela jsem si, že když je v právním předpise středně těžká mentální retardace jako důvod k přidělení ZTP/P přímo vyjmenována a že když jsem už k žádosti dodala dva lékařské posudky, které přesně tuto diagnozu obsahují (jeden dokonce stanovoval hranici mezi středně těžkou až těžkou mentální retardací), že to bude "brnkačka". Hahaha. Nedělo se nic. Během roku jsem to několikrát urgovala, před prázdninami jsem si stěžovala...
V září jsem usoudila, že už je toho dost a začala jsem dávat dohromady podklady pro žalobu na stát na úhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, do kterého nečinnost spadá. Jenže se mi rozbil počítač a do toho jsem musela začít řešit peripetie kolem příspěvku na péči, které mají prioritu, protože z něčeho žít musíme. Taky jsem ještě vymyslela, že kromě žaloby požádám ještě jednou žádost o posouzení zdravotního stavu, na jiném úřadě (v mezidobí jsme změnili trvalé bydliště). Při tom bordelu, jaký v téhle oblasti panuje...
Ovšem přátelé, včera ráno mě čekalo překvapení. Telefonát z neznámého čísla, paní Zápotocká z Prahy 1 mi významně sdělila, že ji z lékařské posudkové služby přišel na Bárta posudek. Posadila jsem se a zeptala jsem se, jak to tedy dopadlo, jestli nám ten 3. stupeň přiznali. Už by mě totiž asi vůbec nepřekvapilo, kdyby nám to nepřiznali. Prý ano. No to je bomba. A že si můžu dnes odpoledne přijít, mám s sebou vzít fotografii a 30 Kč.
Zbytek dopoledne jsem strávila hledáním vhodné fotky. Nakonec jsem si vyrobila tři vzory, aby si paní měla z čeho vybrat a odpoledne vyrazila na ÚMČ Praha 1 se zastávkou ve Fotoškoda, kde mi ty tři fotky 10x15 vyrobili. Nůžky jsem si nesla s sebou:-)
Proběhlo to v celku rychle, ostatně mě vzhledem k tomu, že mi pořád není ale vůbec dobře, opravdu na žádné řeči neužilo. Dáma na úřadě mi teda začala vypočítávat, jak to s tou naší žádostí měla složitý, protože ta posudková lékařská služba to někde "zabordelila" a ona jim to po té mé stížnosti musela znovu posílat a faxovat, dokonce dvakrát, prý ta komunikace byla horor - no ve mně teda fakt paní vstřícného a chápavého posluchače nenašla. Rok nemáme při návštěvě nemocnice kde zaparkovat, rok jezdíme na jízdenky v MHD, auto se nám sype, měla bych Tomášovi znovu podat opravné daňové přiznání za rok 2009... Jo, to jsem neřekla - my jsme tu průkazku totiž dostali zpětně od 1.9.2009!:-)) Pak mi paní ještě začala říkat, že Bárt má takové "chytré oči" a jak ona má ty kamarádky, co měly taky dítě s problémy a jak se to všechno pěkně spravilo - co Vám budu povídat, rozloučila jsem se, protože na tyhle řeči já opravdu nemám nervy.
Průkazku máme do konce března 2012 - jak vtipně poznamenala Žlababa na postižených dětech: jestli to příště bude trvat taky 13 měsíců, tak už bych měla pomalu znovu žádat...:-)
Tak teď tedy:
- žádost o benzín (netušíte, jestli se dá žádat i zpětně za minulý rok, když nám platí od září 2009? Těžko, co. Nechce se mi to hledat...)
- žádost o slevu u telefonního operátora
- asi žádost o příspěvek na auto, byť z toho je mi nanic už předem.
A vlastně to asi budu muset nejdřív na můj aktuální úřad ohlásit, aby si z Prahy 1 vyžádali spis, co? Ach jo.
Tak aspoň budeme s Bártem jezdit autobusem - Bárt to má rád, tak ať si to kluk užije:-))
Asi si to už nepamatujete, ale já jsem si na svůj "vtipný" závěr článku mnohokrát vzpomněla... Psala jsem tenkrát:
Tak jsem se ještě pro jistotu znovu zeptala, jak dlouho to asi bude trvat – měsíce? „Počítejte tak 3 nebo 4 měsíce“, odpověděla paní. „Tak jo, tak já budu začátkem roku čekat na zprávu“, odvětila jsem. A na to paní pravila: „To těžko, to já nevím, co bude v lednu, já mám smlouvu jen do konce prosince…“ Na to už jsem odpověď nenašla, rozloučila se a tiše za sebou zavřela…
A tak teď budeme pár měsíců čekat a doufat, že:
- Paní to z té skříně vyndá a pošle dál
- Na té posudkové službě si to někdo převezme a přečte (a nespokojí se s tím, že si naťuká do počítače Bartoloměj Hruš, kde zjistí, že tenhle kluk má přece srdeční vadu a co by ještě chtěl…)
- Rozhodne, že Bárt je dostatečně „postižený“
- Pošle tohle své stanovisko zpět úřadu
- Na úřadě bude někdo (ještě/už) pracovat, kdo by mohl o přidělení ZTP rozhodnout.
A my si pak třeba příští léto přilepíme na okno auta cedulku invalida a budeme doufat, že nám to auto díky té cedulce tentokrát už neukradnou:-)
Jak já byla naivní... Jako vždycky. Myslela jsem si, že když je v právním předpise středně těžká mentální retardace jako důvod k přidělení ZTP/P přímo vyjmenována a že když jsem už k žádosti dodala dva lékařské posudky, které přesně tuto diagnozu obsahují (jeden dokonce stanovoval hranici mezi středně těžkou až těžkou mentální retardací), že to bude "brnkačka". Hahaha. Nedělo se nic. Během roku jsem to několikrát urgovala, před prázdninami jsem si stěžovala...
V září jsem usoudila, že už je toho dost a začala jsem dávat dohromady podklady pro žalobu na stát na úhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, do kterého nečinnost spadá. Jenže se mi rozbil počítač a do toho jsem musela začít řešit peripetie kolem příspěvku na péči, které mají prioritu, protože z něčeho žít musíme. Taky jsem ještě vymyslela, že kromě žaloby požádám ještě jednou žádost o posouzení zdravotního stavu, na jiném úřadě (v mezidobí jsme změnili trvalé bydliště). Při tom bordelu, jaký v téhle oblasti panuje...
Ovšem přátelé, včera ráno mě čekalo překvapení. Telefonát z neznámého čísla, paní Zápotocká z Prahy 1 mi významně sdělila, že ji z lékařské posudkové služby přišel na Bárta posudek. Posadila jsem se a zeptala jsem se, jak to tedy dopadlo, jestli nám ten 3. stupeň přiznali. Už by mě totiž asi vůbec nepřekvapilo, kdyby nám to nepřiznali. Prý ano. No to je bomba. A že si můžu dnes odpoledne přijít, mám s sebou vzít fotografii a 30 Kč.
Zbytek dopoledne jsem strávila hledáním vhodné fotky. Nakonec jsem si vyrobila tři vzory, aby si paní měla z čeho vybrat a odpoledne vyrazila na ÚMČ Praha 1 se zastávkou ve Fotoškoda, kde mi ty tři fotky 10x15 vyrobili. Nůžky jsem si nesla s sebou:-)
Proběhlo to v celku rychle, ostatně mě vzhledem k tomu, že mi pořád není ale vůbec dobře, opravdu na žádné řeči neužilo. Dáma na úřadě mi teda začala vypočítávat, jak to s tou naší žádostí měla složitý, protože ta posudková lékařská služba to někde "zabordelila" a ona jim to po té mé stížnosti musela znovu posílat a faxovat, dokonce dvakrát, prý ta komunikace byla horor - no ve mně teda fakt paní vstřícného a chápavého posluchače nenašla. Rok nemáme při návštěvě nemocnice kde zaparkovat, rok jezdíme na jízdenky v MHD, auto se nám sype, měla bych Tomášovi znovu podat opravné daňové přiznání za rok 2009... Jo, to jsem neřekla - my jsme tu průkazku totiž dostali zpětně od 1.9.2009!:-)) Pak mi paní ještě začala říkat, že Bárt má takové "chytré oči" a jak ona má ty kamarádky, co měly taky dítě s problémy a jak se to všechno pěkně spravilo - co Vám budu povídat, rozloučila jsem se, protože na tyhle řeči já opravdu nemám nervy.
Průkazku máme do konce března 2012 - jak vtipně poznamenala Žlababa na postižených dětech: jestli to příště bude trvat taky 13 měsíců, tak už bych měla pomalu znovu žádat...:-)
Tak teď tedy:
- žádost o benzín (netušíte, jestli se dá žádat i zpětně za minulý rok, když nám platí od září 2009? Těžko, co. Nechce se mi to hledat...)
- žádost o slevu u telefonního operátora
- asi žádost o příspěvek na auto, byť z toho je mi nanic už předem.
A vlastně to asi budu muset nejdřív na můj aktuální úřad ohlásit, aby si z Prahy 1 vyžádali spis, co? Ach jo.
Tak aspoň budeme s Bártem jezdit autobusem - Bárt to má rád, tak ať si to kluk užije:-))
Komentáře
Okomentovat