Na táboře

Bárt letos vyrazil na několik dní na tábor Willíka. A přes všechny obavy (a podebraný palec na noze) to zvládl. Tři dny v Úborsku v Pošumaví, poněku nadstandardní péče od vedoucí Hanky (jídlo, samostatný pokoj), bavilo ho to. Příště prý pojede na týden!

A jako bonus - na táboře se natáčel dokument do televizního cyklu Klíč. Režisérka Iva Tereza Grosskopfová pak na svůj Facebook napsala:

Vrátili jsme se z natáčení, na které se hned tak nezapomíná!! Děti s Williamsovým syndromem. Byli jsme s nimi čtyři dny. Takový náboj pozitivní energie jsem dlouho nezažila!! Tyhle jedinečné bytosti jsou oficiálně mentálně postižení, jenže mne se zdá, že diagnózu by často zasloužila většinová společnost, než ony. Celou dobu vás při natáčení někdo objímal, říkal, že vás má rád, usmíval se. Děti se při různých činnostech vzájemně podporovaly - když někdo něco dělal, další s ním nesoutěžily, nebo neříkaly, že mu to nejde - vždy se našel někdo, kdo konkrétní dítě pochválil a řekl mu, jak je skvělé! A také svým rodičům přes oko naší kamery posílaly děcka pozdravy a říkaly, jak rodiče milují! Nebudu zde zveřejňovat fotky - třeba později, až dostanu povolení, ale tohle jsem napsat musela. Kéž by tyhle děti byly příkladem nám mnohým - v radosti, lásce a lidskosti. Jeden ze silných momentů byl taky jejich tanec na píseň O. Lounové: Jsem věčný optimista - ty děti zpívaly a na konci zakřičely, že jsou optimisté. To už jsem měla husí kůži.....