Polská lanovka

Druhý den pobytu v Harrachově jsme vyrazili i s tátou vyzkoušet polskou lanovku ve Szklarske Porebě. Autem jsme dojeli do Harrachova na nádraží. Ukázalo se, že je tam zóna zákazu stání, fakt super, u vlaku. Nakonec jsme to vyřešili Bártovou invalidní parkovací kartou za oknem a risknuli jsme to. Z města je to na nádraží přece jen přes 2 km, to by nám vlak ujel. Následoval cca půl hodinový přesun do Sklářské Poreby pěkným moderním vlakem, to se Bártovi líbilo. Zdejší trať obnovili po půl století teprve loni, tak jsme si to pěkně užili. V Polsku jsme prošli město a přesunuli se k Sudetské lanovce, jak jí tu říkají. Podobný nápad měla spousta Poláků, navíc se tu konaly nějaké cyklistické závody do vrchu, takže jsme i chvíli čekali. Cesta lanovkou, resp. dvěma, protože uprostřed svahu se přestupuje, stála asi 20 euro (2 dospělí + 1 dítě, dá se platit kartou). Lanovka stařičká, dvousedačková, nostalgická. Na přestupu jsme ještě museli zaplatit vstup do Krkonošského národního parku, tady brali zase české koruny (150 Kč, kurs byl určitě nevýhodný, ale nedalo se nic dělat). Sluníčko, výhledy, krása. Lanovka vede kousek pod vrchol hory Szrenice (1362 m.n.m.). Pěšky jsme došli na vrchol a pak pokračovali přes Svinské kameny na českou hranici. Cesta pak vedla přes Voseckou boudu, kde jsme si dali velmi nedobrou bramboračku, ke Krakonošově snídani. Poté jsme podél říčky Mumlavy pokračovali až k vodopádu a dál do Harrachova. Dlouhý výlet zakončen zaslouženou jízdou na bobové dráze. Výlet to byl pěkný a skoro letní.

¨