Bartoloměj je školák!

Strašně to uteklo - před chvílí se narodil a teď už jde do školy... Ale to zná asi každý rodič...

Bartoloměj včera nastoupil do běžné spádové školy u nás v Liberci na sídlišti. Ve škole nám vyšli hrozně moc vstříc - nakonec je z toho inkluze jak z učebnice. Paní ředitelka i její zástupkyně jsou skvělé a patří jim velké díky. Do školy s Bártem bude chodit jako asistentka pedagoga Katka, kterou zná už ze školky, ve třídě je menší počet dětí (no, 23 - silné ročníky...), Bárt bude mít individuální vzdělávací plán založený na programu praktické školy, takže bude mít první třídu rozloženou na víc let. Navíc mají s Katkou vlastní kabinet, kdyby to náhodou ve třídě z nějakého důvodu nešlo. Paní učitelka je ale úžasná a bude se snažit Bárta zapojovat, jak to jen půjde (a to se k Bártovi dostala prakticky na poslední chvíli, paní učitelka, která měla Bárta v první třídě mít a se kterou jsme už na konci školního roku seznámili, bohužel vážně onemocněla a do školy nenastoupila). Skvěle zafungovalo i SPC (speciálně pedagogické centrum) - podporou školy i intervencí na kraji při jednání o přidělení asistenta. No prostě - zatím jsem jak v Jiříkově vidění a určitě o tom napíšu podrobnější článek.

Na druhou stranu ale samozřejmě spousta obav a neuróz, jak to zvládneme...

První dva dny - zatím dobrý... Tak nám držte palce dál, budeme to potřebovat!





















PS: Asi se ptáte, proč má naše dítě, které v životě nevzalo do pusy žádnou sladkost, největší kornout ze všech. No, odpověď je jednoduchá: není to moje práce. Můj zaměstnavatel, resp. naše paní ministryně, jejíhož odchodu do Bruselu nám všem bude upřímně líto, se letos rozhodla sejít se s prvňáčky zaměstnanců ministerstva a kornout byl dárek od ní. My s Bártem jsme sice setkání s paní ministryní neabsolvovali, ale kornout na nás zbyl - a vězte, že si mě v pátek cestou ze Staromáku na Černý most a potom busem do Liberce všiml opravdu každý:-) Hezké, ne?