Canisterapie
Minulé pondělí jsem se vypravila podívat se na Bartoloměje, jak se mu daří při canisterapii, kterou má každé pondělí ve školce. Mívá jednu hodinu individuálně, psa má sám pro sebe, několik posledních lekcí se k němu ale na část hodiny připojuje ještě jeden chlapeček ze školky, který se s Bártem učí střídat a pomáhat si. Jsem ráda, protože komunikace a spolupráce s dětmi, to není zrovna Bártova silná stránka.
Při mé návštěvě byl ale Bárt na hodině sám a já jsem ho málem nepoznávala. Skvěle reagoval na psa a snad ještě lépe na docela striktní pokyny canisterapeuta Standy.
Trénovali jemnou motoriku, dělali z kroužků řetěz a Bárt na krožky dával i kolíčky. Pak se pracovalo s kartičkami - Bartoloměj přikládal kartičky s barvami na psa a na okolní předměty, na určenou barevnou kartičku dával piškot, který pes Donáš potom snědl, Bárt vybíral konkrétní kartičky z nabídky kartiček spolužáků, Teletubbies apod.
Pro piškotky pejskovi Bartoloměj chodil do pytlíku, který ležel na židli stranou. Pak odměnu podle pokynů umisťoval - jeden piškot na zem, druhý na klouzačku, třetí na prolézací kruh. Pak řekl psovi "Mňam" a Donáš se šel odměnit:-)
Taky spolu prolézali kruhem ve velkém pěnovém čtverci. To zase musel Bárt psovi říct: "Pojď!", pak "Kruh" a nakonec "Mňam". Nejdřív prolezl pes a po něm Bartoloměj:-) Zábavné bylo posílání piškoty po klouzačce, Donáš je dole chytal. A taky spolu chodili na procházku a Bartoloměj se učil, že se při chůzi musí na psa dívat.
Taky se trénovalo dívání na předměty a osoby - Bárt se na povel musel kouknout na mámu, na Donáše, na Lídu, na Standu, na lampion.
Standa Bárta vůbec nešetřil - a tak Bárt třeba tahal sám žíněnku, což mu překvapivě nedělalo skoro žádný problém. A pak na ní s Donášem chvíli odpočívali, prý to vydrží i 15 minut.
Bárt pak taky dával Donášovi obojek a připínal mu vodítko. Nakonec šli se Standou Donášovi pro vodu a Bárt nesl misku s vodou - a skoro ani nevylil.
Vážně se mi to líbilo, jen mě trochu mrzelo, že jsem nemohla fotit. Bárta by to totiž rušilo, on focení miluje, takže místo Donáše by to bylo pořád jen "Blik, ještě blik, ano, ano". Chtělo by to nějakou vychytávku typu obojek s kapsami, zipy apod., kde by mohl trénovat jemnou motoriku, zapínání, vkládání předmětů. No ale já jsem na podobné činnosti totálně levá... Tak aspoň udělám nějaké nové kartičky, asi na orientaci v prostoru - nahoře, dole, pod, za, vedle... A kartičky s čísly, aby mohli s Donášem počítat.
Prostě konečně terapie, ze které mám dobrý pocit a která Bárta rozvíjí. Hurá:-)
Při mé návštěvě byl ale Bárt na hodině sám a já jsem ho málem nepoznávala. Skvěle reagoval na psa a snad ještě lépe na docela striktní pokyny canisterapeuta Standy.
Trénovali jemnou motoriku, dělali z kroužků řetěz a Bárt na krožky dával i kolíčky. Pak se pracovalo s kartičkami - Bartoloměj přikládal kartičky s barvami na psa a na okolní předměty, na určenou barevnou kartičku dával piškot, který pes Donáš potom snědl, Bárt vybíral konkrétní kartičky z nabídky kartiček spolužáků, Teletubbies apod.
Pro piškotky pejskovi Bartoloměj chodil do pytlíku, který ležel na židli stranou. Pak odměnu podle pokynů umisťoval - jeden piškot na zem, druhý na klouzačku, třetí na prolézací kruh. Pak řekl psovi "Mňam" a Donáš se šel odměnit:-)
Taky spolu prolézali kruhem ve velkém pěnovém čtverci. To zase musel Bárt psovi říct: "Pojď!", pak "Kruh" a nakonec "Mňam". Nejdřív prolezl pes a po něm Bartoloměj:-) Zábavné bylo posílání piškoty po klouzačce, Donáš je dole chytal. A taky spolu chodili na procházku a Bartoloměj se učil, že se při chůzi musí na psa dívat.
Taky se trénovalo dívání na předměty a osoby - Bárt se na povel musel kouknout na mámu, na Donáše, na Lídu, na Standu, na lampion.
Standa Bárta vůbec nešetřil - a tak Bárt třeba tahal sám žíněnku, což mu překvapivě nedělalo skoro žádný problém. A pak na ní s Donášem chvíli odpočívali, prý to vydrží i 15 minut.
Bárt pak taky dával Donášovi obojek a připínal mu vodítko. Nakonec šli se Standou Donášovi pro vodu a Bárt nesl misku s vodou - a skoro ani nevylil.
Vážně se mi to líbilo, jen mě trochu mrzelo, že jsem nemohla fotit. Bárta by to totiž rušilo, on focení miluje, takže místo Donáše by to bylo pořád jen "Blik, ještě blik, ano, ano". Chtělo by to nějakou vychytávku typu obojek s kapsami, zipy apod., kde by mohl trénovat jemnou motoriku, zapínání, vkládání předmětů. No ale já jsem na podobné činnosti totálně levá... Tak aspoň udělám nějaké nové kartičky, asi na orientaci v prostoru - nahoře, dole, pod, za, vedle... A kartičky s čísly, aby mohli s Donášem počítat.
Prostě konečně terapie, ze které mám dobrý pocit a která Bárta rozvíjí. Hurá:-)
Komentáře
Okomentovat