Muzikoterapie s ranou péčí
Konečně jsme se dostali k muzikoterapii! Po letech, kdy jsme se s muzikoterapií potkávali jen prostřednictvím setkání s Willíka, snad budeme mít konečně možnost pracovat s hudbou systematicky. Liberecké středisko rané péče "angažírovalo" slečnu Zuzanu Maličkou, která v Liberci studuje speciální pedagogiku (aspoň myslím) a ta povede každý týden několik skupinek dětí z klientských rodin rané péče.
V úterý bylo první setkání. Sešlo se nás málo, což bylo fajn. Tři děti včetně Bárta, z toho jeden zdravý sourozenec, a k tomu odpovídající počet dospělých. Bárt se do prostor rané péče moc těšil, hned po zaparkování mě tam táhl, ačkoliv jsme měli ještě fůru času. Ale na samotné muzikoterapii se trochu styděl, a tak se držel zpátky, válel se na gauči stranou a vše z povzdálí pozoroval. Zuzka mu nosila nástroje, aby si je vyzkoušel, to neprotestoval. Dokonce s ním hrála i na radiátor, když zdrhnul ještě kousek dál. Úvodní hodina byla taková seznamovací, prohlíželi a zkoušeli různé hudební nástroje, Zuzana hrála na kytaru, každé dítě písničkou vítala. Bártovi se to líbilo, říkal "eště", což mě překvapilo, vsadila bych se, že mu zrovna tenhle zvuk bude vadit. Nakonec se i trochu zapojil - Zuzka ho třeba prosila, aby každému podal list papíru, tak je roznášel, nebo aby odnesl paličku, což taky splnil. A taky si na povel lehl na zem, když jsme na závěr relaxovali. Slečna si ho taky získala tím, že měla video. To pochopitelně Bárta zaujalo. Z mého pohledu - super. Bárt nezdrhal a i když moc nespolupracoval, tak nezlobil (no trochu jo, chlapečkovi namočil do kafe jeho Teletubbies a do dalšího čaje pak vylil své pití) a snad se mu to i líbilo. Každopádně prý příště zase půjdeme, kýval hlavou, když se ho Zuzka ptala.
Nakonec bude ve skupině asi pět dětí, nebo možná i trošku víc - kromě Bárta, Šimonka a té nepřítomné holčičky by k nám měl chodit ještě Flori od Blanky (asi i se svým dvojčetem Johánkem) a nějaký Dominik, kterých loni chodil s Florimonem a Johánkem do školky. Tak jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet. Určitě časem napíšu víc.
V úterý bylo první setkání. Sešlo se nás málo, což bylo fajn. Tři děti včetně Bárta, z toho jeden zdravý sourozenec, a k tomu odpovídající počet dospělých. Bárt se do prostor rané péče moc těšil, hned po zaparkování mě tam táhl, ačkoliv jsme měli ještě fůru času. Ale na samotné muzikoterapii se trochu styděl, a tak se držel zpátky, válel se na gauči stranou a vše z povzdálí pozoroval. Zuzka mu nosila nástroje, aby si je vyzkoušel, to neprotestoval. Dokonce s ním hrála i na radiátor, když zdrhnul ještě kousek dál. Úvodní hodina byla taková seznamovací, prohlíželi a zkoušeli různé hudební nástroje, Zuzana hrála na kytaru, každé dítě písničkou vítala. Bártovi se to líbilo, říkal "eště", což mě překvapilo, vsadila bych se, že mu zrovna tenhle zvuk bude vadit. Nakonec se i trochu zapojil - Zuzka ho třeba prosila, aby každému podal list papíru, tak je roznášel, nebo aby odnesl paličku, což taky splnil. A taky si na povel lehl na zem, když jsme na závěr relaxovali. Slečna si ho taky získala tím, že měla video. To pochopitelně Bárta zaujalo. Z mého pohledu - super. Bárt nezdrhal a i když moc nespolupracoval, tak nezlobil (no trochu jo, chlapečkovi namočil do kafe jeho Teletubbies a do dalšího čaje pak vylil své pití) a snad se mu to i líbilo. Každopádně prý příště zase půjdeme, kýval hlavou, když se ho Zuzka ptala.
Nakonec bude ve skupině asi pět dětí, nebo možná i trošku víc - kromě Bárta, Šimonka a té nepřítomné holčičky by k nám měl chodit ještě Flori od Blanky (asi i se svým dvojčetem Johánkem) a nějaký Dominik, kterých loni chodil s Florimonem a Johánkem do školky. Tak jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet. Určitě časem napíšu víc.
Komentáře
Okomentovat