Líp už bylo?

Celý den jsem sledovala na internetu debaty kolem rušení příspěvků pro handicapované, tiskla si příslušné návrhy právních předpisů a bylo mi z toho nanic. Ještě před pěti lety jsem žila ve sladké nevědomosti, přesvědčená o tom, že žiju v civilizovaném světě, který je solidární s těmi, kteří to potřebují. Měla jsem dobrou a zajímavou práci, platila jsem vysoké daně, ale domnívala jsem se, že jdou mimo jiné i do téhle oblasti. Kdyby se mě někdo konkrétně zeptal na sociální služby či příspěvky (třeba na zahraniční stáži), tvrdila bych mu, že to u nás přece máme vyřešené a že to funguje, ne sice tak pěkně jako v Dánsku či Finsku, ale že jsme přece standardní evropská země.

Dnes jsem o pět let starší, vrásek mi díky "zábavám" v podobě doprošování se úřadů o základní prostředky na živobytí přibylo podstatně víc, o iluze už jsem taky dávno přišla. Cokoliv, o co požádáme, je problém. Prodloužený rodičovský příspěvek - zamítnuto. Musela jsem nastoupit do práce, oběhnout spoustu doktorů, podat novou žádost, trvalo to dlouhé 4 měsíce, než nám to prodloužili. Průkaz ZTP/P trval 13 měsíců, dostali jsme ho zpětně, asi abychom si těch výhod náležitě "užili". Příspěvek na péči? Dítě, které je podle všech lékařů a specialistů na 3.stupeň, dostalo lehkou závislost, a tedy 1. stupeň. Po dalších dvou posouzeních, odvolání do jiného kraje, absolvování mnoha šílených lékařských vyšetření, jsme se po 9 měsících dopracovali k 2. stupni, což pro mě znamená pěkných 1 200 Kč měsíčně navíc. Chcete, aby dítě chodilo do školky? Tak mu pořiďte osobního asistenta, pedagogického asistenta do školky kraj neproplatí ("A vůbec by se rodičům o téhle teoretické možnosti získat hrazeného asistenta nemělo říkat, aby nebyli frustrovaní", vzkázali krajští úředníci do rané péče). A nejbližší realita se zdá být ještě mnohem horší, než jsem si vůbec kdy mohla představit. 

A abych si to uvědomila natvrdo, tak jsem si odpoledne na poště vyzvedla doporučený dopis, ve kterém mi úřad sděluje, že moje žádost o finanční prostředky na pořízení auta se zamítá, protože podle lékařského posudku lékařské posudkové služby můj syn nesplňuje podmínky. Super. Podle zákona se příspěvek dává rodičům dětí do 18 let, jejichž zdravotní stav odůvodňuje přiznání mimořádných výhod III. stupně. Bártovi byly mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P) přiznány v říjnu loňského roku, po 13 měsících řízení. Průkaz dostal kvůli mentální retardaci, vyhláška požaduje aspoň stupeň střední, naše momentální zdravotní posudky jsou ještě o stupeň horší. A přesto posudkový lékař rozhodne, že nemáme nárok. Jo, pochopila bych, kdyby mi třeba napsali - milá paní, do žádosti jste napsala, že máte na účtu 13 tisíc Kč, po kontrole bylo zjištěno, že tam máte 17 tisíc Kč, takže jste nám lhala a my Vám nedáme nic. Možná bych i pochopila, kdyby nám napsali, ok, splňujete podmínky, ale my Vám dáme příspěvek ve výši 5 tisíc Kč, protože prostě nemáme peníze. A já bych jim napsala: "Díky, milý úřade, za to žádné auto nepořídím, tak si to nechte a dejte někomu potřebnějšímu". Ale takhle? Takže se zase budu odvolávat a nechám si otrávit život. A budu čekat, kdy se naše skvělá ojetina rozsype. Z příspěvku na péči, z rodičovského příspěvku a platu učitele na nové auto asi opravdu nenašetříme. A protože nám od příštího roku pravděpodobně zruší i ten průkaz ZTP/P, budeme už asi jen sedět doma a koukat z okna...