S Willíkem v Radějově - reportáž

Letošní podzimní setkání Willíka se odehrálo na jižní Moravě, v hotelu Radějov, který se nachází v Bílých Karpatech, nedaleko Strážnice. Tuhle lokalitu jsme zvolili záměrně - jednak proto, aby i moravské rodiny pro jednou nemusely dojiždět přes půl republiky a také si to tu chceme obhlédnout, protože Radějov je jedním z tipů, kde by se mohl kona letošní letní týdenní pobyt pořádaný společně se slovenskou Spoločností Williamsovho syndrómu. Poslední tři roky se setkání konala u sousedů, letos bychom se hostitelské úlohy měli ujmout my - občanské sdružení Willík.

Setkání jsme tentokrát díky státnímu svátku naplánovali jako vícedenní, a tak se první rodiny začaly do Radějova sjíždět již ve čtvrtek 28.10.2010 odpoledne a večer. Na část nebo celý víkend dorazilo 10 českých a 2 slovenské rodiny. Poprvé jsme mezi sebou přivítali malého Matěje z Uherského Hradiště, dále přijeli všichni tři Kubové, Bartoloměj, Hanička, Nikolka, Anička, Adam a Tomáš. Ze Slovenska se k nám připojily Simonka a Martinka.

Po výborné večeři jsme se sešli v dětské herně a probírali novinky a program na celý víkend. Na pátek jsme naplánovali výlety - dopoledne do skanzenu ve Strážnici a na odpoledne, pokud vydrží počasí, na rozhlednu Travičná. V sobotu přijede paní muzikoterapeutka a bude mít s dětmi celodenní program. V neděli po snídani pobyt skončí.

Páteční výlety se vydařily. Při návštěvě skanzenu nás doprovázelo krásné slunečné počasí. Byli jsme první a jediná výprava, takže skanzen jsme měli skoro pro sebe, což si náležitě užili hlavně naši malí kluci. Ale své si tu našel každý - Bartoloměj ovečky, Jakub Mrvka expozici starých praček, ostatní děti pak sháněly informace do dětské hry, za vyplněný formulář dostaly puzzle s památkami Stráznicka.

Po obědě a krátkém odpoledním klidu jsme vyrazili pěšky na asi 3 kilometry vzdálenou rozhlednu Travičná, kde na nás už čekali. Počasí bylo i nadále krásné a slunečné, jen trochu foukalo, takže jsme se pěkně prošli a většina z nás zdolala i těch 177 schodů, které nás dělilo od pohledu do širokého okolí.

Během pátku dorazily i zbylé tři rodiny, takže jsme večer byli kompletní. Probrali jsme možnost ubytovat se v hotelu Radějov letos v létě - bude záležet na jednání s majitelem hotelu, zda nám dá nějakou skupinovou slevu. Ukázalo se totiž, že v hotelu jsou některé pokoje krásně rekonstruované, s novou koupelnou a nábytkem, ale většina jich tvoří pokoje v původním stavu, tj. s umakartovým jádrem a starým vybavením. Zdejší kuchyně je ovšem skvělá a také okolí hotelu i celá oblast nabízí spoustu možností pro výlety a další letní aktivity. Večer jsme se také zabývali možností uspořádat pro větší děti z Willíka a příp. i ze slovenské společnosti letní tábor v České republice. Týdenní kempy pořádané některou z členských zemí Evropské federace asociací Williamsova syndromu se totiž letos z důvodu finanční krize neuskuteční. Většina rodičů větších dětí tuto nabídku přivítala, takže se začaly řešit organizační a personální otázky s tím spojené. Rodiny také dostaly nové číslo Willíkova občasníku a ofocenou kapitolu z knížky neurologa Olivera Sackse Musicophilia, věnovanou lidem s Williamsovým syndromem. Dále se jako vždy probíraly i další otázky spojené se zdravotními problémy našich dětí, otázky sociálních dávek a invalidních důchodů a obtíže při jejich získávání, problematika vzdělávání.

V herně si večer užily i děti, které z nasbíraných přírodních materiálů vyráběly pod vedením Olgy Kreníkové a Lenky Kratochvílové panáčka bramboráčka.

V sobotu ráno dorazila z Kroměříže muzikoterapeutka Bc. Jindra Kučeříková, která měla pro naše děti připravený skvělý program. Nejlepší bude dát slovo přímo jí:

Setkání s dětmi a rodiči občanského sdružení Willík proběhlo v příjemném prostředí hotelu Radějov. V dopoledním bloku muzikoterapie jsme se společně seznámili písničkami spojenými s hrou na tělo. Program jsem zaměřila na podzimní tématiku s písničkami a říkadly o dešťových kapičkách, mracích a všem kolem vody. Rytmická cvičení prstů a uvědomování si jednotlivých částí těla proběhlo formou říkadel a písní o těle. Děti si současně procvičily orientaci v prostoru, barvy deštníků, soustředily se na poslech jemných zvuků „dešťových holí“ a zaujatě sledovaly tvoření zvuku na nástroj „bouřka“. Starší děti nástroj zaujal a vyzkoušely si samy zvuk vytvořit. Program byl doplněný o poslech písní k danému tématu: CD – Hrajeme si a zpíváme s pohádkou, Lidové písničky s doprovody (Šimanovský, Tichá), Zpíváme si a hrajeme s nejmenšími (Tichá, Raková). Střídaly se činnosti zklidňující s aktivitami dětí.

Po krátké přestávce se děti s rodiči zapojili do výroby jednoduchého hudebního nástroje (chřestidla) z papírových ruliček a modrých vršků od plastových lahví. Všichni byli moc šikovní, nástroje se povedly a všechny nakonec i hrály. Mladší děti nalepovaly vršky na šablony „kapka a sluníčko“. Protože venku sluníčko vesele svítilo, pozdravili jsme ho jednoduchou říkankou „Pozdrav slunci“, která je inspirována základními jógovými postupy a upravena pro děti s kombinovaným postižením. Cílem byla orientace v tělesném schématu, rozvoj koordinačních dovedností a emočního prožívání. Po náročné práci následoval zasloužený, dobrý oběd.

Na začátek odpoledního bloku jsem zařadila relaxační činnost – míčkovou masáž s hudbou. Součástí bylo seznámení rodičů s myofasciální technikou masáže dlaní a prstů, která přispívá k uvolnění drobných svalů ruky. Všichni jsme využili hezkého počasí ke krátkému pobytu venku. Po návratu následoval další blok zpěvu a hudby. Než jsme se všichni sešli, naučili jsme se písničku Muzikantská rodina s doprovodem klavíru. Na všechny děti již čekal připravený „rybník“se zvířátky, děti pomocí nástrojů vyjadřovaly čápa, žáby, vrabce, kačeny, ryby… Hudební dramatizace písničky Pramínek, U potoka a Mlýnek se vydařila. Do následné vzájemné masáže chodidly se zapojili i rodiče a všechny tato činnost rozveselila. Také nás pobavila hra s pytlíky naplněnými různými přírodninami, která byla zaměřená na procvičení vizuomotoriky a soustředění.

Velké množství bubínků jsme využili při společném bubnování při hudbě, do kterého se děti zapojily s nadšením. Než se venku úplně setmělo, procvičily si děti bystrost a pohotovost při posílání míčků po dece. Celý sobotní program byl zakončen zpěvem lidových písní s pohybem a doprovodem na rytmické nástroje. Děti projevily zájem o improvizační hru na klávesy a prozkoumaly všechny jejich zvukové možnosti.

Závěrem děkuji všem dětem i dospělým za krásný zážitek a pocit ze společného setkání, za sobotu plnou inspirace a cenných zkušeností, které uplatním ve své další pedagogické práci.

Děti si muzikoterapii moc užily, a to i ty, které se obvykle moc nezapojují. Děkujeme.

Vedoucí hotelu nám nabídl na druhou polovinu srpna docela slušné podmínky pro pobyt. Přestože máme ještě další dva tipy na ubytování, rozhodli jsme se, že si hotel předběžně rezervujeme a pokusíme se pokoje rozdělit tak, aby všichni byli spokojeni. Takže v létě pravděpodobně v Radějově:-)

Večer nám stejně jako včera zpříjemnilo výborné místní víno a čerstvý burčák, takže se opět příjemně povídalo a řešilo.

V neděli, po další ze skvělých zdejších snídaní, jsme se všichni rozloučili a vyrazili k domovu. Prodloužený víkend v Radějově se velmi vydařil, a tak těm, kteří tentokrát nemohli přijet, nezbývá než litovat. Děkujeme paní Bc. Kučeříkové za muzikoterapii, Poldovi Kratochvílovi a Zdeňku Kratinovi za organizaci, Olze Kreníkové za přípravu a realizaci programu, personálu hotelu Radějov za příjemný pobyt a všem rodinám za účast. Příští setkání se uskuteční na jaře 2011, místo se zatím vybírá.

(Hana Kubíková, 7.11.2010, psáno pro stránky Willíka)