Telefonát z MPSV - odvolání proti PnP a další vývoj
Dnes v poledne, zrovna když jsem pospíchala pro Bárta do školky, telefonát z neznámého čísla. Volala paní z posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Sdělila mi, že se příští týden bude konat posuzování Bártova zdravotního stavu kvůli mému odvolání, že si to prošla a že nám tedy dají druhý stupeň, a že u toho nemusíme být, protože by to syna určitě rozrušilo.
Ujistila jsem paní, že syna mnohem víc rozrušily návštěvy lékařů, které jsme museli kvůli získání zpráv pro odvolání získat, a že tohle už mu rozhodně neuškodí a že bych u toho přece jen ráda byla, protože se domnívám, že Bartoloměj nesplňuje úkony ani na třetí stupeň. Paní mi začala vysvětlovat, že tím, jak Bárt poroste, tak se bude zvětšovat počet posuzovaných úkonů, a pak že se nám to určitě zhorší. Já jsem jí odpověděla, že princip posuzování zdravotního stavu moc dobře chápu, a že jsem schopná splňování či nesplňování jednotlivých úkonů posoudit už teď, navíc, že to můžu posuzovat ve vztahu k jiným dětem s toutéž diagnozou ve stejném věku, a tak že si myslím, že můj syn na tom opravdu není nejlépe.
Paní z ministerstva pak pronesla větu, která mě totálně naštvala a přesvědčila, že si tedy příští týden ten výlet do Prahy neodpustíme. Sdělila mi totiž, že teda jako chápe, že zdravotní stav mého syna není dobrý a že je to s ním těžké, ale že horko těžko našla ten jeden bod, který Bárt nesplňuje, aby mu mohla dát ten druhý stupeň (!) Tak to teda fakt ne. Nemáme už co ztratit. Pokud mě budou považovat za troublemakera a budou nám chtít nechat první stupeň, tak se budu soudit, definitivně rozhodnuto. Pokud dostaneme druhý stupeň, uvidíme, jak s tím naložím - zřejmě podle zdůvodnění. Pokud dostaneme třetí stupeň, budu to považovat za spravedlivé. Takže jsem si nechala nadiktovat, kde a kdy se to koná, a paní úřednici (posudkové lékařce?) sdělila, že rozhodně dorazíme, neb i pro ně bude velmi užitečné vidět dítě s naší diagnozou "naživo". Ono jde opravdu o princip, oni si prostě musí zvyknout na to, že si rodiče postižených dětí nenechají všechno líbit. Jde o Bárta a jeho budoucnost, v současné ekonomické situaci se totiž taky klidně může stát, že až stát zkrátí příspěvky na péči, tak budou muset asistenční služby zdražit, aby přežily - a aby Bárt přestal chodit do školky jen proto, že na to už prostě nebudeme mít?
Ještě jim zítra pošlu posudek od psycholožky dr. Havlové a posudek od naší klinické logopedky, která nám potvrdila potíže s jídlem, ať mají podklady k rozhodování kompletní.
Držte nám příští pondělí v 9 hodin ráno palce.
Ujistila jsem paní, že syna mnohem víc rozrušily návštěvy lékařů, které jsme museli kvůli získání zpráv pro odvolání získat, a že tohle už mu rozhodně neuškodí a že bych u toho přece jen ráda byla, protože se domnívám, že Bartoloměj nesplňuje úkony ani na třetí stupeň. Paní mi začala vysvětlovat, že tím, jak Bárt poroste, tak se bude zvětšovat počet posuzovaných úkonů, a pak že se nám to určitě zhorší. Já jsem jí odpověděla, že princip posuzování zdravotního stavu moc dobře chápu, a že jsem schopná splňování či nesplňování jednotlivých úkonů posoudit už teď, navíc, že to můžu posuzovat ve vztahu k jiným dětem s toutéž diagnozou ve stejném věku, a tak že si myslím, že můj syn na tom opravdu není nejlépe.
Paní z ministerstva pak pronesla větu, která mě totálně naštvala a přesvědčila, že si tedy příští týden ten výlet do Prahy neodpustíme. Sdělila mi totiž, že teda jako chápe, že zdravotní stav mého syna není dobrý a že je to s ním těžké, ale že horko těžko našla ten jeden bod, který Bárt nesplňuje, aby mu mohla dát ten druhý stupeň (!) Tak to teda fakt ne. Nemáme už co ztratit. Pokud mě budou považovat za troublemakera a budou nám chtít nechat první stupeň, tak se budu soudit, definitivně rozhodnuto. Pokud dostaneme druhý stupeň, uvidíme, jak s tím naložím - zřejmě podle zdůvodnění. Pokud dostaneme třetí stupeň, budu to považovat za spravedlivé. Takže jsem si nechala nadiktovat, kde a kdy se to koná, a paní úřednici (posudkové lékařce?) sdělila, že rozhodně dorazíme, neb i pro ně bude velmi užitečné vidět dítě s naší diagnozou "naživo". Ono jde opravdu o princip, oni si prostě musí zvyknout na to, že si rodiče postižených dětí nenechají všechno líbit. Jde o Bárta a jeho budoucnost, v současné ekonomické situaci se totiž taky klidně může stát, že až stát zkrátí příspěvky na péči, tak budou muset asistenční služby zdražit, aby přežily - a aby Bárt přestal chodit do školky jen proto, že na to už prostě nebudeme mít?
Ještě jim zítra pošlu posudek od psycholožky dr. Havlové a posudek od naší klinické logopedky, která nám potvrdila potíže s jídlem, ať mají podklady k rozhodování kompletní.
Držte nám příští pondělí v 9 hodin ráno palce.
Komentáře
Okomentovat