Příspěvek na péči - další absurdní kolo...
Další kolo boje s úřady, další pocit deprese a vzteku...
V lednu (22.1.2010) jsem podala žádost o příspěvek na péči. V únoru dorazila sociální pracovnice, které jsem předala kopii zdravotní dokumentace a pečlivě zdůvodněné body z vyhlášky, které Bartoloměj nezvládá. Už tenkrát mě to přivedlo do pěkné deprese, neb se ukázalo, že Bartoloměj zvládá sám a bez pomoci dva body - a sice: vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh a chůze po schodech nahoru a dolů. Ostatní věci nezvládá - nemluví, neobleče se, nenají se, neudržuje čistotu atd. atd. Podle mě Bartoloměj nezvládá 17-18 bodů, což je na třetí stupeň závislosti (limit je 15 bodů).
Od ledna se Bartoloměj hodně zlepšil - zlepšilo se porozumnění, trochu se rozjel kognitivní vývoj, občas už si řekne, že chce čůrat (jedno ze 4 slov, které používá). Přesto - včera jsme byli u psycholožky Na Homolce a ačkoliv jsem v tom, co Bárt zvládne spíš přeháněla v pozitivním smyslu, doktorka konstatovala, že Bartolomějův vývoj odpovídá stále ročnímu dítěti (a to je mu 3 a 3/4). A měla asi pravdu - v neděli jsem celé odpoledne sledovala na návštěvě jednoho běžného zdravého hošíka starého rok a půl - a to, co uměl on, Bartoloměj nezvládá.
No a dneska dopoledne telefonát - volala mi paní ze sociálky, která mi sdělila, že po 5 měsících konečně rozhodnou - posudkový lékař Bartoloměje posoudil v 1. stupní závislosti a náš příspěvěk na péči tedy bude také v 1.stupni. Finančně to znamená, že dostaneme měsíčně 3 tisíce Kč, o které mi ovšem zkrátí v současné době pobíraný rodičovský příspěvek. Takže 0. Jsem totálně hotová. Od září jde Bárt do školky, nevezmou ho jinak, než s osobním asistentem, který nás bude měsíčně stát kolem 5 tisíc, a Bárt dostane 1.stupeň, protože zřejmě žádnou speciální péči nepotřebuje.
Odvoláme se, jasně. Počkám, až přijde písemné vyjádření, se zájmem si počtu, co můj syn sám zvládne a napíšu odvolání. Pak budu půl roku čekat, až na nás dojde řada a budu se modlit, aby se Bartoloměj náhodou ve školce nezlepšil. Mezitím znovu absolujeme všechna hnusná vyšetření, abych měla (opět a aktualizovaně) černé na bílém, že můj syn je "retard". Kde to žiju, doprčic? To musím opravdu někoho podplatit, nebo sehnat protekci na to, aby tenhle stát uznal, že mé dítě je postižené, že jeho postižení se nedá vyléčit a že se o něj prostě musím nějak starat?!!
V lednu (22.1.2010) jsem podala žádost o příspěvek na péči. V únoru dorazila sociální pracovnice, které jsem předala kopii zdravotní dokumentace a pečlivě zdůvodněné body z vyhlášky, které Bartoloměj nezvládá. Už tenkrát mě to přivedlo do pěkné deprese, neb se ukázalo, že Bartoloměj zvládá sám a bez pomoci dva body - a sice: vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh a chůze po schodech nahoru a dolů. Ostatní věci nezvládá - nemluví, neobleče se, nenají se, neudržuje čistotu atd. atd. Podle mě Bartoloměj nezvládá 17-18 bodů, což je na třetí stupeň závislosti (limit je 15 bodů).
Od ledna se Bartoloměj hodně zlepšil - zlepšilo se porozumnění, trochu se rozjel kognitivní vývoj, občas už si řekne, že chce čůrat (jedno ze 4 slov, které používá). Přesto - včera jsme byli u psycholožky Na Homolce a ačkoliv jsem v tom, co Bárt zvládne spíš přeháněla v pozitivním smyslu, doktorka konstatovala, že Bartolomějův vývoj odpovídá stále ročnímu dítěti (a to je mu 3 a 3/4). A měla asi pravdu - v neděli jsem celé odpoledne sledovala na návštěvě jednoho běžného zdravého hošíka starého rok a půl - a to, co uměl on, Bartoloměj nezvládá.
No a dneska dopoledne telefonát - volala mi paní ze sociálky, která mi sdělila, že po 5 měsících konečně rozhodnou - posudkový lékař Bartoloměje posoudil v 1. stupní závislosti a náš příspěvěk na péči tedy bude také v 1.stupni. Finančně to znamená, že dostaneme měsíčně 3 tisíce Kč, o které mi ovšem zkrátí v současné době pobíraný rodičovský příspěvek. Takže 0. Jsem totálně hotová. Od září jde Bárt do školky, nevezmou ho jinak, než s osobním asistentem, který nás bude měsíčně stát kolem 5 tisíc, a Bárt dostane 1.stupeň, protože zřejmě žádnou speciální péči nepotřebuje.
Odvoláme se, jasně. Počkám, až přijde písemné vyjádření, se zájmem si počtu, co můj syn sám zvládne a napíšu odvolání. Pak budu půl roku čekat, až na nás dojde řada a budu se modlit, aby se Bartoloměj náhodou ve školce nezlepšil. Mezitím znovu absolujeme všechna hnusná vyšetření, abych měla (opět a aktualizovaně) černé na bílém, že můj syn je "retard". Kde to žiju, doprčic? To musím opravdu někoho podplatit, nebo sehnat protekci na to, aby tenhle stát uznal, že mé dítě je postižené, že jeho postižení se nedá vyléčit a že se o něj prostě musím nějak starat?!!
Komentáře
Okomentovat