Projekt 365 - den 6. - převážně doma

Po včerejším náročném dnu jsme si naordinovali oddych. Původně tedy měl jít Bartoloměj do miniškolky, ale nakonec to nevyšlo z důvodu nedostatku "personálu":-) Zdeňa prý skoro rodí, Daniela má angínu a teta Svetlana musela na školení. A tak jsme miniškolku přesunuli na pátek, kdy jdu na přednášku rané péče. V pátek je školka v angličtině, no to jsem zvědavá...

A navíc si dneska Bárt pospal, vstávali jsme skoro v půl deváté (jinak standardně ve čtvrt na osm). Táta šel do práce a my relaxovali a taky trochu trénovali a hráli si. Začali jsme posilovat břišní svaly, které Bartoloměj snad ani nemá. Není téměř schopný udělat sed leh. Tak jsme na míči a na posteli blbli a zkoušeli to.

Hodně teď trénujeme hledání zvířátek v knížkách, Bártovi už to docela jde, dneska ukazoval i kachnu a dokonce se mu ve zvukové knížce dařilo mačkat i správné zvuky k jednotlivých zvířatům. Jen kdyby to nechtěl pouštět všechno najednou, z toho pak třeští hlava. A začali jsme zkoušet BabySign - znakování pro batolata. Na DVD to Bartoloměje docela baví, je to pěkně animované. Tenhle týden zkoušíme znak pro knížku a pro kachnu. Knížku včera ode mne snad i pochopil, chtěla jsem, aby mi ji podal a on ji podal, kachnu dnes večer zkoušel po mně a po tátovi opakovat - no ale nepoznala bych to.

Po obědě jsme šli ven do místní lékárny na sídlišti objednat pleny na pojišťovnu. Bartoloměj nechce venku chodit, chce se jen nosit - chodit je ochoten jen za předpokladu, že

a) jde na opačnou stranu, než jdu já,

b) následuje jakéhokoliv psa.

A tak jsme těch asi 300 metrů šli skoro půl hodiny. Bárt se vztekal, utíkal mi, no nakonec jsme to s využitím několika psů, kteří se venčili stejným směrem, s neustálou korekcí směru a postrkováním zvládli. V lékárně Bartoloměj během těch několika minut, co jsem vyřizovala objednávku, stihl vyzkoušet uzavření všech místních vitrin - a objevil i jednu nezavřenou. Naštěstí jsem ho dokázala zastavit dřív, než se pustil do vyhazování drahách potravinových doplňků na zem.Přesto byla magistra ráda, že jsme ji na nezamčenou skříňku upozornili. Pleny budou v pátek, otevřeno mají do 6.

Další průběh vycházky byl kupodivu docela klidný, když jsme vyšli před lékárnu, ukázala jsem Bártovi na prodejnu potravin o kus dál a řekla mu, že tam půjdeme a on dostane rohlík. Překvapivě to asi pochopil, protože až skoro k obchodu šel bez problémů. V krámě dostal rohlík, jenže se mu tam zalíbilo a nechtěl odsud. Musela jsem ho odnést. Pak si ale žmoulal svůj rohlík a docela v pohodě šel. Jen jednou mu upadl do sněhu a když ho zvedl, tak kousl do studeného, to se mu teda nelíbilo.

Doma jsem na chvíli pustila k jídlu televizi - dávali pořad Nehasit! Hořím!, tentokrát o dívce, která se věnuje výcviku psů, tzv. agility. Bartoloměj psi miluje, líbí se mu, když kolem něj běhají, když ho olizují, když se perou a honí. No a tenhle pořad, to bylo přesně ono. Bartoloměj vydržel nevídaně dlouho sedět před televizí a řechtat se. Musela jsem zavolat babičce, aby nám tenhle díl příští týden určitě natočila, to ještě využijeme:-)

Pak jsme šli, teda jeli, ještě za dědou do nemocnice. Bárt na dědu ležícím v setmělém a stísnělém pokoji moc nereagoval, místo toho lítal s tátou po nemocnici. Schody, výtahy, pokoje sestřiček (přinesl si stříkačku do vany), jezdící křesla - v nemocnici je to prostě super (teda pokud mu nic nedělají, samozřejmě). Jedna velmi bídná fotka odsud. A jsou tam přísní - podívejte se na pokyn směrem k návštěvám!

Večer jsme se celá rodina dívali na nový 3D večerníček s prasátky, no to jsou věci. A Bartoloměj adekvátně reagoval na pokyn "Natáhni si kalhoty, Bárti." - snad se to porozumnění konečně nastartovalo.