Zase jednou s Bártem u zubaře
Tak jsme opět po čase vyrazili do Pěnčína k zubaři. Měli jsme sem tedy namířeno již před měsícem, jenže to jsme se s termínem strefili zrovna do sněhové kalamity a na letních gumách tak dojeli jen do Jablonce…
Jak to tentokrát probíhalo? Dobře, tedy až na to, že účelu výletu – prohlídky Bartolomějovy ústní dutiny dosaženo nebylo… Doktor Macko se sestřičkou totiž zvolili taktiku, že zásadní je, aby se Bartoloměj u zubaře nebál, ostatně bude tam chodit celý život … Je pravda, že když bychom se ho snažili přeprat, tak by si to pamatoval a příště by hystericky řval a ječel už před budovou a stejně by to bylo k ničemu.
A tak jsme si s Bártem zvykali. Chodili jsme se z čekárny dívat do ordinace, jak pak doktor vrtá zuby těm před námi – Bartoloměj vždycky zdrhal, když uslyšel vrtačku, ale na druhou stranu ho ten ošklivý zvuk přitahoval a lákal, takže mě bral za ruku, otevíral dveře a opětovně tahal na „místo činu“. Pak jsme asi čtvrt hodiny všichni tři (i s Tomášem) strávili v ordinaci a zkoušeli přesvědčit Bartoloměje, aby na pana doktora udělal, jak dělá ryba (a otevřel při tom pusu). Ukázal to jen mě, tátovi a sestřičceJ
Takže jsme si popovídali, máme pokračovat v našich aktivitách:
- nutit Bárta dýchat nosem a ne pusou (zavírat mu pusu),
- zkoušet čištění zubů – nápodobou, že by opakoval po nás
- po každém jídle pít čistou vodu (Bárt ostatně nic jiného nepije)
Máme se ukázat zase někdy na jaře, bez objednání, stačí jen dopředu zavolat, nějak nás tam vmáčknou. Takže přístup dobrý, jen aby nám to zvykání si na zubaře netrvalo tři roky – známe Bárta. Uvidíme.
Jak to tentokrát probíhalo? Dobře, tedy až na to, že účelu výletu – prohlídky Bartolomějovy ústní dutiny dosaženo nebylo… Doktor Macko se sestřičkou totiž zvolili taktiku, že zásadní je, aby se Bartoloměj u zubaře nebál, ostatně bude tam chodit celý život … Je pravda, že když bychom se ho snažili přeprat, tak by si to pamatoval a příště by hystericky řval a ječel už před budovou a stejně by to bylo k ničemu.
A tak jsme si s Bártem zvykali. Chodili jsme se z čekárny dívat do ordinace, jak pak doktor vrtá zuby těm před námi – Bartoloměj vždycky zdrhal, když uslyšel vrtačku, ale na druhou stranu ho ten ošklivý zvuk přitahoval a lákal, takže mě bral za ruku, otevíral dveře a opětovně tahal na „místo činu“. Pak jsme asi čtvrt hodiny všichni tři (i s Tomášem) strávili v ordinaci a zkoušeli přesvědčit Bartoloměje, aby na pana doktora udělal, jak dělá ryba (a otevřel při tom pusu). Ukázal to jen mě, tátovi a sestřičceJ
Takže jsme si popovídali, máme pokračovat v našich aktivitách:
- nutit Bárta dýchat nosem a ne pusou (zavírat mu pusu),
- zkoušet čištění zubů – nápodobou, že by opakoval po nás
- po každém jídle pít čistou vodu (Bárt ostatně nic jiného nepije)
Máme se ukázat zase někdy na jaře, bez objednání, stačí jen dopředu zavolat, nějak nás tam vmáčknou. Takže přístup dobrý, jen aby nám to zvykání si na zubaře netrvalo tři roky – známe Bárta. Uvidíme.
Komentáře
Okomentovat