Poprvé v miniškolce !

Dnes jsme měli velký den - Bartoloměj byl poprvé ve školce. Nebyla to školka ledajaká (ostatně sehnat pro Bartoloměje v Liberci regulérní školku se zatím jeví jako neřešitelný úkol), byla to miniškolka v mateřském centru Krteček. Asi bych to ale měla vysvětlit...

Do mateřského centra Krteček chodíme s Bártem už více než rok a půl. Když jsme tam vyráželi poprvé, měla jsem z toho obavy - Bartolomějovi bylo asi 18 měsíců, v té době ještě ani nechodil, resp. zrovna se naučil lézt. Říkala jsem si tehdy, že mě ten pohled na zdravé děti bude stresovat, že budu srovnávat nesrovnatelné, zároveň mi ale bylo jasné, že musíme začít chodit taky někam jinam, než jen na lékařské kontroly a rehabilitace, protože jinak se z toho všeho asi zblázním. Krteček byla dobrá volba. Je to tam  prostorné, kromě herny plné hraček je tam i velká tělocvična, kde se dá skákat na trampolíně, jezdit na odrážedle, nebo se klouzat na skluzavce... O tom, že je Bárt "jiný" a vždycky bude, jsem všem řekla hned při první návštěvě - a všichni ho tam skvěle přijali. Časem jsem se s holkama, které centru vedou, i víc "skamarádila", začala naše spolupráce - aktualizuju webové stránky Krtečka, vkládám fotky,  občas pomůžu s nějakým projektem nebo prezentací, zatímco Bartoloměj si hraje s tetou Světlanou, Danielou nebo Lenkou. Do Krtečka chodíme jednou, dvakrát v týdnu, jak nám to vyjde. 

V mateřském centru se probere ledacos, takže všichni jsou díky mě v obraze a začínají se orientovat v problematice zdravotního postižení - jaký mám problém s prodloužením  rodičovské dovolené, že umístit dítě s postižením v Liberci do školky (speciální nebo normální) vypadá taky jako pěkný oříšek atd. Holky jsou skvělé a společně jsme dokonce začaly koketovat s myšlenkou vytvořit mateřské centrum pro postižené děti, resp. integrovat postižené děti mezi ty zdravé právě prostřednictvím mateřského centra. Mateřské centrum je na to připravené - je bezbariérové, bezpečné.  Nakonec jsme za tímhle účelem požádaly o grant - bohužel to nedopadlo. Přesto ale v Mateřském centru Krteček mají zájem o to, aby fungovali pro všechny děti.. Zatím se tu myšlenku nějak nedaří zpopularizovat, kromě nás se v MC občas objevuje jen malý Jonathánek s Downovým syndromem, ale budu se snažit tuhle ideu nějak zpropagovat. No a od nápadu na integrované mateřské centrum byl už jen krok k tomu, že bychom se mohli společně pokusit zaintegrovat Bartoloměje do miniškolky, která při mateřském centru funguje. Není to klasická školka ve smyslu akreditovaného předškolního zařízení, jde o školičku, kterou si rodiče platí, funguje 3xtýdně a chodí do ní hlavně děti, které se do normální školky prostě nedostaly. A tak jsme to se Světlanou řešily a probíraly ze všech stran, až dneska nastal den D. Zvolily jsme středu, protože v ten den chodí do školky méně dětí, než jiné dny. Poměrně dlouho ale trvalo, než se nějaká volná středa našla - my jsme teď nějak zavaleni různými vyšetřeními a konzultacemi, do toho státní svátky, no prostě středy jsou pro nás nějaké zakleté. Až dnes.

Ráno jsme museli vstávat o něco dřív, protože vypravit se někam tak, abychom tam byli v půl deváté, to je pro mě docela náročné.  Já jsem byla celá nervózní, Bártovi to bylo pochopitelně jedno. Říkala jsem si, že jestli to s Bártem holky zvládnou tak hodinku, že to bude úspěch. Trochu práce dalo nepozorovaně Bartolomějovi zmizet, ale podařilo se a já se utábořila v kanceláři Krtečka - abych byla v případě potřeby v dosahu. A taky jsem se tu mohla v klidu pustit do přípravy prezentace, kterou Lenka bude příští týden potřebovat. Další zprávy mám tedy jen zprostředkované.

Děti v miniškolce mají každé ráno sezení v kruhu, kde si vyprávějí. Teta Daniela jim představila Bartoloměje a vysvětlila jim, že je malý a trochu jiný, než oni, ale že by si s nimi moc rád hrál, jen to ještě neumí a že mu proto musí všichni hezky pomáhat. Prý to skvěle zabralo a za chvíli už mi holky hlásily, že děti nosí Bartolomějovi kostičky a on je s nimi staví! No já byla v šoku. Děti prý byly skvělé, hrozně hezky se k Bártovi chovaly. Navíc jich dnes bylo opravdu málo, jen šest a všechny velké a rozumné, takže žádný křik a pláč, což Bártovi naprosto vyhovovalo. Pak si s nimi Bárt dokonce chvilku i maloval - teda děti si malovaly a Bárt udělal jednu čáru, ale i to je pokrok. Prý vzal dokonce do ruky i štětec (ten doma zásadně vyhazuje, protože si pamatuje, jak jsem mu s ním dělala orofaciální stimulaci). Světlana se snažila Bárta zapojovat, příp. ho aspoň udržovat v kontaktu s dětmi, takže ho nenechala lítat po tělocvičně, jak by asi chtěl, místo toho byl pořád nějak v dosahu. Takže když už u dětí třeba být nechtěl, tak se válel na žíňěnkách opodál a děti jen tak zpovzdálí sledoval.

O svačině si dokonce dal s dětmi rohlík - děti ho tedy měly namazaný, Bárt jako obvykle suchý, důležité ale je, že svačil! Z hrníčku se teda nenapil, ale to je normální, s pitím máme potíže pořád - doma i u babiček. Světlana zvládla přebalení a pak se přišla zeptat, jestli můžou jít s ostatními dětmi ven. To už uplynula druhá hodina. Proč ne? Takže "asistentka" Světlana Bartoloměje oblékla a chvíli byl s dětmi na zahradě. Pak šly děti na vycházku, chvíli to prý vypadalo, že by se Bárt do spořádaného zástupu přidal, ale pak si to rozmyslel, takže se vrátili dovnitř. I tak to byl ale úžasný úspěch - Bartolomej strávil v naprostém klidu v miniškolce tři hodiny! A všechny tři holky říkaly, že super, Světlana prohlásila, že je příjemně překvapená, že to čekala podstatně horší, kdyby to fungovalo vždycky takhle, tak s Bártem v miniškolce na dopoledne není problém!

No není to úžasný??!