Prodloužení rodičovské dovolené

V současné době můžete v České republice čerpat rodičovský příspěvek (a být tzv. na rodičovské dovolené) do dvou, tří nebo čtyř let dítěte. Délku si můžete zvolit a od ní se odvíjí i výše příspěvku. V případě zdravotně postižených dětí, kdy je dítě posouzeno jako dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené, s ním můžete být doma až do 7 let, a to bez ohledu na to, jakou možnost čerpání rodičovského příspěvku zvolil před posouzením zdravotního stavu dítěte.

V době, kdy jsem si já volila délku rodičovské dovolené, jsem už znala Bartolomějovu diagnozu, a proto jsem zvolila čerpání do 3 let věku dítěte s tím, že před uplynutím doby požádán o posouzení zdravotního stavu a  zůstanu s Bartolomějem na rodičovské dovolené i nadále. Prodloužení čerpání rodičovského příspěvku z důvodu nepříznivého zdravotního stavu dítěte je poměrně běžné, zatím jsem nepotkala nikoho, kdo by s tím měl problém, a to se v komunitě rodičů s postiženým dítětem už docela pohybuji.

Ovšem my musíme mít vždycky něco zvláštního. Bartloloměj má třetí narozeniny v půlce září, a tak jsem v předstihu, začátkem dubna, požádala o posouzení zdravotního stavu. Za pár dní přišel dopis z posudkové správy, abychom navštívili dětskou doktorku a poslali jim lékařská hodnocení. Učinili jsme tak, Bartoloměj se předvedl a s doktorkou jsme se domluvily, co napíše do zprávy a které posudky jim pošle (genetika, kardiologie, neurologie). Vzhledem k naší situaci - Bartoloměj má stanovenou diagnozu (genetická porucha zvaná Williamsův syndrom, nevyléčitelná, s opožděným psychomotorickým vývojem a vážnou srdeční vadou), nemluví, moc nerozumí, neposlouchá, má pleny a jí jen mixovanou stravu - mě doktorka ujistila, že prodloužení rodičovské dovolené bude pravděpodobně bez problémů. No a pak se dlouho nic nedělo. V červnu přišel jakýsi zmatený dopis, ze kterého jsem po třetím přečtení (a to mám desetiletou praxi ve státní správě) pochopila, že mi sdělují, že se změnila působnost úřadů a že nás nadále bude mít na starosti Úřad práce (taky tam bylo, že proti tomu můžu podat námitky... asi kus z jiného dopisu). Pokoušela jsem se zavolat té v dopise uvedené dávkové specialistce, ale nepodařilo se. Prázdniny ubíhaly a žádný dopis s modrým pruhem ve schránce nebyl.

Nakonec jsem se v půli srpna na úřad vypravila, neb už jsem potřebovala nějaký papír, abych mohla dořešit pracovněprávní vztah ke svému zaměstnavateli - uvažovala jsem, že požádám o dlouhodobé neplacené volno, a když to nepůjde, tak asi rozvážu pracovní poměr. Na úřadě jsem se dostala k jakési zmatené úřednici, která nás dlouze hledala v počítači, pak ve spise a pak si zavolala vedoucí. Ukázalo se - k mému zděšení - že lékařská posudková služba posoudíla Bartoloměje jako dlouhodobě nemocného (jak bych byla ráda, kdyby tomu tak bylo, neb jak už z jazykového výkladu plyne - když je někdo nemocný, je pravděpodobné, že se může uzdravit), což na prodloužení pobírání rodičovského příspěvku nestačí. To by můj syn musel být zdravotně postižený, aby mi to prodloužili! Co by mu už proboha mělo být jiného, než mu je? Tenhle posudek měli na Úřadě práce už od začátku června, ovšem nikdo neuznal za vhodné mi to sdělit! Když jsem se jich ptala, kdy by mi to jako napsali, tak prý v září spolu s rozhodnutím o tom, že mi zastavují výplatu dávek. No byla jsem totálně na mrtvici. Tenhle nekompetentní posudek znamenal, že za 3 týdny mi skončí rodičovská dovolená, stát za mě přestává platit pojištění a já bych měla nastoupit do práce. Zřejmě s Bartolomějem na krku, protože školku nemáme, neseženeme a navíc by se v ní Bartoloměj, který se bojí dětí, zbláznil (hned vzápětí bych skončila v psychiatrické léčebně já a se mnou zřejmě i ty nebohé učitelky). Kdybych to věděla už v tom červnu, dalo by se to nějak zvládnout, ale takhle? Těžko....

Podařilo se mi z úřednice dostat aspoň kopii toho lékařského posudku (myslím, že mi ho ofotila tajně, protože na něj zřejmě nemám nárok) a nastalo zběsilé zjišťování informací: odvolat se? Není jaksi proti čemu, rozhodnutí nepadlo a až v půlce září padne, bude už poměrně pozdě. Navíc o odvolání rozhoduje ministerstvo práce a sociálních věcí a je to na dlouhé lokte. Proti lékařskému posudku se odvolat nelze, to mi sdělili už v tom prvním dopise, kdy žádali o lékařské  zprávy. Požádat o nové posouzení? To taky asi za 3 týdny nestihneme, vždyť jsou prázdniny, doktoři, od kterých budeme potřebovat nové posudky, jsou na dovolené... Sehnala jsem si tu vyhlášku, podle které se zdravotní stav posuzuje a zjistila, že termín dlouhodobě nemocné nezletilé dítě je jen terminus technicus, který se zdravotním stavem nemá co do činění, jde jen o to, že dítě se svými problémy "nenasbíralo" dost procent na to, aby bylo uznáno za zdravotně postižené. Mám právnické vzdělání a žasla jsem....

Vypravila jsem se na lékařskou posudkovou službu (telefony mi nebrali, od července se totiž také zreorganizovali) a podařilo se mi najít tu referentku, která měla náš případ na starosti. Ta mi ovšem rovnou sdělila, že to jen sepisovala, že lékařské věci musím řešit s posudkovou lékařkou. Vnutila jsem se k jedné a nenechala se odbýt. Našla Bartolomějův spis a sdělila mi, že Bartolměje posoudili podle jeho srdeční vady plus že mu přidali nějaká procenta za ty další obtíže, ale že to vyšlo jen na 40 procent a potřebuje mít 50 procent. Myslela jsem, že mě omyjou. Jasně, že se srdeční vadou by do školky jít mohl, ale na tu se zřejmě u zápisu ptát nebudou... Doktorka mi poradila, ať si seženeme posudek na mentální retardaci, a to pokud možno středně těžkou, ať je to na tuty... A že prý by, kdybych podala nějaké námitky na Úřad práce (ale ona tomu teda moc nerozumí, to ať si někde zjistím), mohli rozhodnout v rámci autoremedury rychleji. Pak se zeptala, jestli bereme příspěvek na péči. Vysvětlila jsem ji, že do tří let by Bartoloměj dostal jen první stupeň a tu stejnou částku by mi odečetli od rodičovského příspěvku, takže je to k ničemu, jen chození po úřadech. Byla z toho hrozně překvapená, protože to netušila. "K čemu pak ten příspěvek potom je, když Vám ty peníze vlastně nedají?", ptala se mě. Na to jsem jí odpovědět neuměla, jen jsem se v duchu ptala, jestli se mi to jen zdá... Kdo jiný by měl vědět, jak funguje příspěvek na péči, než lékař z posudkové služby?

No a pak začal koloběh. V práci byli v šoku, rozhodně nepočítali s tím, že se vrátím, ale zachovali se naprosto skvěle a nabídli mi místo na minimální úvazek, abych byla aspoň pojištěná a odpracovaná doba se mi počítala do důchodu. Přes jednu bývalou kolegyni se mi podařilo zkontaktovat s vedoucí toho referátu Úřadu práce a s ní jsem se dohodla, že časově nejkratší řešení bude nová Žádost o rodičovský příspěvek a nová Žádost o posouzení zdravotního stavu synu, doložená posudky o Bártově psychickém stavu. Tak jsme začali shánět psychology. Tihle specialisté jsou zpravidla vytíženi několik měsíců dopředu a my měli 3 týdny. Přes známé jsem sehnala psycholožku na Homolce, pediatrička nás doporučila k další psycholožce v Liberci - diagnoza zněla (a to bohužel bez protekce) - v prvním případě středně těžká mentální retardace, ve druhém případě středně těžká až těžká mentální retardace. Navštívili jsme neurologa a odnesli si taky dost ošklivý posudek. Dost mě to sebralo... No ale asi díky tomu konečně požádáme o příspěvek na péči (ve třech letech se mění podmínky a můžeme získat i vyšší stupeň, než jen ten první) a o ZTP. Požádala jsem o nové posouzení zdravotního stavu a čekáme.

Bartolomějovi jsou dnes 3 roky, rozhodnuto samozřejmě není a já v pátek nastupuju do práce. Budu pracovat jeden den v týdnu, v pátek, jako referent na ministerstvu. O hlídání se budou muset podělit Tomáš a babičky. Co vydělám, to asi projezdím (bydlíme v Liberci, pracovat budu v Praze), ale neskutečně se těším. Všechno zlé je pro něco dobré, a jestli výsledkem těchto peripetií bude mimojiné to, že budu moci strávit jeden den v týdnu bez Bartoloměje, bude to pro mě úžasná psychohygiena. Budu si jezdit do práce "odpočinout", uvidím zase možná nějaké normální lidi (no dobře, to je naivní představa, na ministerstvu, kam se vracím, takoví lidé zpravidla nepracují), anebo aspoň lidi s normální slovní zásobou. No a budu doufat, že mi s našimi novými posudky vrátí rodičovský příspěvek, abych s Bartolomějem mohla zůstat ještě nějakou dobu doma, minimálně než dospěje k tomu, že bude možné ho nějak zařadit do dětského kolektivu.

Tak nám držte palce, ať to všechno vyjde.