Bartoloměj dělá pokroky - září 2009
Bartoloměj se v důsledku své diagnozy rozvíjí pomaloučku. Vždycky mám pocit, že se strašně dlouho nic neděje, žádné zlepšení, žádný pokrok, už z toho mám docela slušné deprese. A pak najednou, během několika týdnů, se toho hrozně moc změní. Jako třeba teď:-)
(Bártovi budou za pár dní 3 roky)
Vězte tedy, že Bartoloměj:
- začal usínat v posteli a nikoliv v kočárku, jako doposud. Poprvé tak usnul u babičky v Nových Dvorech cca před třemi týdny, od té doby to zkoušíme každé odpoledne a každý večer a hodně často se to povede. Trvá to sice déle, ale je úplně neuvěřitelné, že dokáže zůstat v klidu ležet. Ještě v zimě jsme ho museli i do kočárku vždycky kšírovat, aby nám nezdrhnul. Jedinou nevýhodou je, že při takovémto uspávání usínám zaručeně i já, a pokud potřebuju ještě něco udělat, dá mi to hodně přemáhání opět vstanout...
- spí ve své vlastní posteli. Dostal k svátku novou postýlku z IKEA (takovou tu, co poroste s ním), usíná v ní a většinu noci v ní i prospí. Sice se občas vzbudí a pak ho musím jít uklidnit a nad ránem se samovolně přesune do naší velké postele, ale i tak. Nikdo mě v noci nekope do obličeje!:-)
- od neděle usíná bez dudlíku. Učinili jsme rozhodnutí, že 3. narozeniny budou v tomhle ohledu zlomové - a překvapivě to jde docela snadno. Sice v noci ještě tápe a hledá rukou dudlík, ale když nenajde, usne. Konečně si můžeme odpustit to horečnaté pobíhání po bytě při usínání a hledání toho jediného správného dudlíku - Bartoloměj byl konzervativní, potrpěl si na jednu značku, jednu barvu a ještě ten dudlík musel mít správně ožužlaný tvar...
- v sobotu začal chodit sám bez držení do schodů. Byli jsme na víkendovém pobytu s Ranou péčí v Doksech, bydleli jsme v prvním patře, Bárt chodil nejprve buď za ruku, nebo se držel zábradlí, ale pak se najednou rozhodl, že to vyjde. A zvládl to.
- naučil se chytat hozený míč do náruče. Samozřejmě, musí to být malý měkký míč a nepovede se mu to pokaždé, ale hodně často už ano. A občas se mu podaří dokonce ho hodit zpátky. Je to velká zábava, tohle házení, mnohem lepší než to věčné "Kutulů..."
- zlepšil se v jídle. Pořád sice mixujeme, ale zkoušíme nové chutě a větší kousky. V Doksech například zdlábnul rozmixovaný guláš a česnečku! Ovšem na mixovaný zeleninový salát se koukal naprosto nevěřícně - snad si máma nemyslí, že NĚCO TAKOVÉHO by mohl jíst? Zato na výletě ochutnal chleba s máslem (abych byla přesná - v důsledku vedra se máslo skoro celé vsáklo do chleba) - chutnalo mu to.
- včera se mu povedlo (asi teda zcela náhodou) poprvé se vyčůrat do nočníku. Ještě nedávno se mi nedařilo ho na nočníku vůbec udržet, měl hysterické záchvaty, jedinkrát se Tomášovi podařilo ho na nočník usadit, ale oblečeného:-) Teď jsme to začali zkoušet systematicky několikrát denně, aspoň chvilku, aby na něm seděl. Daří se to tak, že sedí před TV, kde běží nějaká pohádka, v ruce má rohlík, který se pokouší konzumovat a který odláká pozornost, no a já ho ještě podpírám zezadu (držím, aby neutekl nebo aby se nepropadl do nočníku). No a včera najednou začal při této proceduře nočník hrát (ano, máme hrací nočník reagující na tekutinu). Protože ale hraje melodii, kterou u nás doma vyluzuje asi dalších 5 hudebních hraček, vůbec mi v první chvíli nedošlo, co se stalo. Ale pak mi to docvaklo a začalo chválení a výskání a povzbuzování, jak z příruček. Bartoloměje v tu chvíli ale akorát zajímalo, kde má ten nočník čudlík, kterým se to spouští a vypíná:-) Asi to bude ještě běh na dlouhou trať, ale přesto mě to potěšilo a musela jsem to hned zavolat babičkám:-)
- a poslední úspěch - včera udělal úplně sám na posteli kotrmelec!
Není to super?!:-)
(Bártovi budou za pár dní 3 roky)
Vězte tedy, že Bartoloměj:
- začal usínat v posteli a nikoliv v kočárku, jako doposud. Poprvé tak usnul u babičky v Nových Dvorech cca před třemi týdny, od té doby to zkoušíme každé odpoledne a každý večer a hodně často se to povede. Trvá to sice déle, ale je úplně neuvěřitelné, že dokáže zůstat v klidu ležet. Ještě v zimě jsme ho museli i do kočárku vždycky kšírovat, aby nám nezdrhnul. Jedinou nevýhodou je, že při takovémto uspávání usínám zaručeně i já, a pokud potřebuju ještě něco udělat, dá mi to hodně přemáhání opět vstanout...
- spí ve své vlastní posteli. Dostal k svátku novou postýlku z IKEA (takovou tu, co poroste s ním), usíná v ní a většinu noci v ní i prospí. Sice se občas vzbudí a pak ho musím jít uklidnit a nad ránem se samovolně přesune do naší velké postele, ale i tak. Nikdo mě v noci nekope do obličeje!:-)
- od neděle usíná bez dudlíku. Učinili jsme rozhodnutí, že 3. narozeniny budou v tomhle ohledu zlomové - a překvapivě to jde docela snadno. Sice v noci ještě tápe a hledá rukou dudlík, ale když nenajde, usne. Konečně si můžeme odpustit to horečnaté pobíhání po bytě při usínání a hledání toho jediného správného dudlíku - Bartoloměj byl konzervativní, potrpěl si na jednu značku, jednu barvu a ještě ten dudlík musel mít správně ožužlaný tvar...
- v sobotu začal chodit sám bez držení do schodů. Byli jsme na víkendovém pobytu s Ranou péčí v Doksech, bydleli jsme v prvním patře, Bárt chodil nejprve buď za ruku, nebo se držel zábradlí, ale pak se najednou rozhodl, že to vyjde. A zvládl to.
- naučil se chytat hozený míč do náruče. Samozřejmě, musí to být malý měkký míč a nepovede se mu to pokaždé, ale hodně často už ano. A občas se mu podaří dokonce ho hodit zpátky. Je to velká zábava, tohle házení, mnohem lepší než to věčné "Kutulů..."
- zlepšil se v jídle. Pořád sice mixujeme, ale zkoušíme nové chutě a větší kousky. V Doksech například zdlábnul rozmixovaný guláš a česnečku! Ovšem na mixovaný zeleninový salát se koukal naprosto nevěřícně - snad si máma nemyslí, že NĚCO TAKOVÉHO by mohl jíst? Zato na výletě ochutnal chleba s máslem (abych byla přesná - v důsledku vedra se máslo skoro celé vsáklo do chleba) - chutnalo mu to.
- včera se mu povedlo (asi teda zcela náhodou) poprvé se vyčůrat do nočníku. Ještě nedávno se mi nedařilo ho na nočníku vůbec udržet, měl hysterické záchvaty, jedinkrát se Tomášovi podařilo ho na nočník usadit, ale oblečeného:-) Teď jsme to začali zkoušet systematicky několikrát denně, aspoň chvilku, aby na něm seděl. Daří se to tak, že sedí před TV, kde běží nějaká pohádka, v ruce má rohlík, který se pokouší konzumovat a který odláká pozornost, no a já ho ještě podpírám zezadu (držím, aby neutekl nebo aby se nepropadl do nočníku). No a včera najednou začal při této proceduře nočník hrát (ano, máme hrací nočník reagující na tekutinu). Protože ale hraje melodii, kterou u nás doma vyluzuje asi dalších 5 hudebních hraček, vůbec mi v první chvíli nedošlo, co se stalo. Ale pak mi to docvaklo a začalo chválení a výskání a povzbuzování, jak z příruček. Bartoloměje v tu chvíli ale akorát zajímalo, kde má ten nočník čudlík, kterým se to spouští a vypíná:-) Asi to bude ještě běh na dlouhou trať, ale přesto mě to potěšilo a musela jsem to hned zavolat babičkám:-)
- a poslední úspěch - včera udělal úplně sám na posteli kotrmelec!
Není to super?!:-)
Komentáře
Okomentovat