Hipoterapie - tentokrát i s tátou

Tohle pondělí (8.6.09) jsme vyrazili do Horního Hanychova i s tátou, který se chtěl také podívat, jak Bartolomějovi sluší kůň. Táta fotil a točil a Bartoloměj se choval jako manekýn - takže se smál, pouštěl sedlo a mával, no prostě vůbec se nesoustředil. Ale fotky dobrý:-)

Prokousávám se teď knihou Sarah Newman: Hry a činnosti pro vývoj dítěte s postižením (asi sem dám časem nějaké výpisky, je to docela zajímavé). Autorka o hipoterapii tvrdí, že jízda na koni dětem pomáhá fyzicky i citově. Fyzicky hlavně tak, že si procvičují tělo, protože na koni se musí zapojit snad každý sval, aby se tělo přizpůsobilo pohybům koně. Zpevňují se svaly trupu, zlepšuje se držení rovnováhy, trénuje se pohotovost, dítě se seznamuje s rytmem chůze, trénuje rovnováhu a prostorovou orientaci. Tohle na  Bartoloměje myslím docela pasuje - sice nevypadá po jízdě kdovíjak unaveně, ale zřejmě opravdu posiluje. Na koni sedí pěkně rovně (i když ho do správné polohy terapeutka trochu přistrkuje), dost se zklidnil, vydrží už až na konec zdejší tréninkové trasy (už jsme dosáhli limitu a jezdíme opravdu skoro těch 20 plánovaných minut), i když občas ho zaujme něco jiného (potůček, pošťačka, fotící tatínek, a je po pozornosti), i pohotovost už si vyzkoušel, když Lyra minule bez varování poskočila, protože se něčeho lekla.

Pak má být pro děti kontakt s koněm podnětný citově - děti mají zvířata rády a jsou jim rády nablízku, kontakt s opravdovým zvířetem pro ně může být silnou motivací.  A tady tedy nevím. Bárt se sice na koně těší, na nástupní plošině je už celý netrpělivý a chce sám nastupovat, na koni se cítí hrozně důležitě (je největší, vidí nejdál), ale jakmile skončí lekce, tak žádné hlazení koníka nebo krmení jablíčkem či mrkvičkou - sundat, odškrtnuto a na další atrakci - třeba do stodoly, nebo k potůčku. Ostatní děti se ke koni lísají, hladí, tisknou se, u nás to vypadá tak, že já krmím a Bárt zdrhá...  Ale třeba se to ještě zlepší, až "pobere víc rozumu":-)