Hipoterapie - a jsme zase na začátku...

Už jsem tu několikrát psala o Bartolomějově hipoterapii. Už od března chodíme do občanského sdružení Svítání tady v Liberci, v Dolním Hanychově. Asi tři týdny trvalo, než Bartoloměj překonal strach a usedl poprvé na koně. Pak to ale bylo super, Bártovi se na koni líbilo, vždycky už mě táhl k rampě a chtěl na koně dokonce vylézt sám. Postupně se naše vycházky venku podél potoka prodlužovaly, nakonec jezdil celou dlouhou trasu, na koni byl hrozně důležitý. Občas by sice trochu nesoustředěný, hlavně když ho zaujal potůček, fotografování, anebo šel někdo kolem - to se okamžitě pustil a mával, ale jinak to byl veskrze úspěch. Dokázal se soustředit, udržet rovnováhu v sedu, procvičoval svaly. A navíc mu to na koni moc slušelo:-) To vše až do minulého týdne.

Minulé pondělí jsme měli v rámci našich úspěchů vystřídat koně - zkusil místo Lyry vysokého Tranzita, který je rychlejší a mohl by Bártovi také "sedět". Jenže když jsme minule dorazili na místo, tak se zrovna Tranzit vyválel ve stáji a musel by se znovu hřebelcovat, zatímco naše stará známá Lyra byla osedlaná... A tak Bárt opět vyrazil na Lyře. A co se nestalo? Ano, je jaro, koně spolu komunikují a Lyra začala řehtat... Bartoloměj okamžitě zpozorněl po prvním zaržání, po druhém začal z koně slízat a po třetím už byl dole a odmítal znovu nasednout. Tomu se říká nadměrná citlivost na zvuk.... Ještě jsme to několikrát vyzkoušeli, protože jsme na procházku přece jen šli, terapeutka Radka říkala, že jinak by si Lyra mohla zapamatovat, že zaržání znamená konec práce a mohla by to v budoucnosti uplatňovat. Jenže Bartoloměj už na koně nevlezl, odmítal jet na něm i jen položený (a to už kůň mlčel jako ryba) a do stáje jsem ho "na koníčka" musela donést já.

Přesto jsem si myslela, že Bárt na tuhle nepříjemnou příhodou zapomene a bude chtít zase jezdit. To jsem se ale spletla. Včera jsme dorazili do stájí, Bartoloměj vyrazil na nástupní rampu, kde už stál "přistavený" Tranzit, uprostřed cesty si to ale rozmyslel, vrhl se mi do náručí, tiskl se ke mě a na koně za nic na světě nechtěl. Nepomohlo hlazení, přemlouvání, hračka, Bárt zdrhal z dosahu a zaměřil se raději na opodál stojící traktor. Ani krmení mrkví ho nezaujalo, a to kůň málem rafnul terapeutku Danielu, což by jindy pro Bárta znamenalo veselou příhodu. Takže jsme zase tam, kde jsme byli. Na začátku. Před námi jsou dva měsíce prázdnin a já netuším, jestli na to řehtání do září zapomene. Svítání sice pořádá v červenci intenzivní kurs ježdění, nabídli nám, at se přijedeme podívat, aby si Bárt zase zvykl, ale termínově se nám to nehodí. Tak si asi budeme promítat Bartolomějova jezdecká videa, která jsem dala na youtube a možná se pokusím sehnat nějaké cd s hlasy zvířat a budu mu nahlas pouštět koně...

Držte nám palce.