Bartoloměj a botičky

Procházím se tak dnes odpoledne s Bartolomějem Intersparem, vybíráme smetanu, a najednou se z místního rozhlasu, který jinak ze sebe neustále chrlí reklamy, ozve: "Prosíme zákazníka, který má miminko ..." Jsem v klidu, Bartoloměj už přece ve svých skoro třech letech není žádné miminko. Hllášení ovšem pokračuje: "... v oddělení zeleniny se našla malá botička!" Cvičně hodím oko do kočárku, odkud se na mě řehtá Bartoloměj - s pravou nohou jen v ponožce. A tak jsme pelášili zpátky do zeleniny...

Není to ovšem první veselá příhoda tohohle druhu - minule jsme jeli koupit sandálky.  Zaparkovala jsem v Plaze v podzemním parkovišti, vzala Bárta na ruku, protože jsme pospíchali, donesla ho do obchodu, a tam jsem zjistila, že ty boty prostě koupit musím, neb Bartoloměj má na noze jen jednu botu. Naštěstí se ukázalo, že druhá zůstala v autě.

Bartoloměj si prostě boty systematicky zouvá. Stačí chvilka klidu - v židličce při jídle, v autosedačce, v kočárku - a už letí jedna či obě boty. Doma chodí v sandálkách (má ploché nohy a ještě ne zcela stabilní chůzi), ale i ty moc dlouho na noze nesnese - už objevil princip suchého zipu a zutí je pak otázkou okamžiku. Nevím, jestli se jen tak nudí a zouvání je prostředkem okamžité zábavy, nebo jestli to je nějaká porucha smyslové integrace, kdy jsou mu prostě boty na noze nepříjemné. Každopádně bych uvítala nějakou fintu, která by mě zbavila nutnosti ho neustále donekonečna obouvat, resp. sledovat a počítat boty. Zatím to tedy vždycky dopadlo dobře, ale dnes to bylo spíš se štěstím.... Nenapadá vás něco?:-)