Hipoterapie - první lekce

Dnes jsme s Bártem vyrazili na druhý konec Liberce, do Hanychova, na první lekci hipoterapie. Poprvé jsme se byli na koně podívat už koncem ledna, pak jsme ale museli k neurologovi pro doporučení, následovalo mistrovství světa a jarní prázdniny, kdy koně nejezdili, no a minulý týden měl Bárt horečky, takže realizace přišla až teď.

Dnešní první lekce byla věnována seznámení s koněm. Ten náš  je určený především na zklidňování hyperaktivních dětí a se jmenuje Lyra. Lyra je podle stránek občanského sdružení Svítání slovenský teplokrevník a v červnu jí bude šest let - ostatně mrkněte se na její stránku:-)

Věnovali se nám celkem tři terapeuti a bylo vidět, že to umí nejen s koňmi, ale i s dětmi. S Bártem, který měl na hlavě svou novou cyklo-helmičku, jsme stáli na nástupní rampě, abychom koníkovi viděli do očí a aby se Bártovi nezdál moc veliký.  Zkoušel si ho hladit po hlavě, já jsem ho krmila mrkví, což se Bártovi líbilo (kůň slintal), pak mu sahal na plec i na zadek. Vysadila jsem ho i do sedla, to se ale bál. Pak se Bártovi moc líbil konský ohon,  věci jako vlasy, které šimrají, ho baví. Tety terapeutky mu mezitím říkaly, kde má koník očička, ouška, nosánek a nožičky a pak přinesly medvídka, který Bárta zaujal. Méďa se schovával na druhé straně koně a jen občas vykoukl a udělal na Bárta baf, což byla legrace. Zase jsme zkusili Bárta posadit na koně, zatímco si hrál s medvídkem, ale v tu chvíli se Lyra dala nečekaně do kroku a vlnící se hřbet Bárta polekal, takže se mi hned vrhal kolem krku. Ale nebrečel. Pak se šel medvídek s koníkem projet, aby Bárt viděl, že to nic není. Bartoloměje v tu chvíli tedy už spíš zajímal nedaleko mňoukající kocour, ale dal se přesvědčit, že je zajímavé toho chodícího koně sledovat. Pak ještě jeden pokus o nasednutí, Bártovi se moc nechtělo, přece jen má před tím velkým zvířetem respekt, no a to byl konec první lekce.

Poté jsme ještě chvíli v jízdárně zůstali a koukali se, jak cvičitelka Radka Lyru prohání na otěži. A to byla ta největší sranda dnešního dne, Bárt se na celé kolo řehtal, jak ten kůň chvilku jde, a pak najednou běží a vyhazuje nohama. Prostě prima, jen jsem měla co dělat, abych ho udržela v bezpečné vzdálenosti.

Nejvíc se ale Bártovi stejně asi líbilo na dvoře. Mají tam louže a bláto, a to je tedy něco. Celé jsme to prolezli, v loužích si Bárt zadupal, jen na hnůj sem ho nepustila, což jsem si dovolila hodně. Příští lekci máme zase v úterý, tak jsem zvědavá, jestli pokročíme. Mě osobně to zatím baví:-)