Strakonice
Během našeho "koňského" týdne v Dubí hoře s Majoránkem jsme měli čas i na výlety.
Jedno dopoledne jsem vyrazila s Bártem a s Johánkem do Strakonic, města ing. Pavla Pavla:-) Vyprávěla jsem o něm Johánkovi, dost ho to zaujalo:-) Zaparkovali jsme skoro v centru a šli se podívat na zdejší hrad. Na nádvoří nás překvapila podivná výstavka věnovaná bojovým raketám... Po krásné nové lávce přešli Otavu, zastavili se u Mementa zmizelým sousedům ze Strakonicka. Další naše cesta vedla za sochou Švandy Dudáka. Strakonice jsou ostatně zdá se sochám zaslíbené - podél řeky (a pivovaru Dudák) jsme došli k místu, kde je na protějším břehu vidět socha Moai, kterou pro své pokusy na Velikonočním ostrově nechal vyrobit již dříve zmíněný inženýr. Stejného autora má pak replika Stonehenge, kam jsme se zašli také podívat. Poslední sochou pak byla Dorotka ve zdejším parku, kousek od půvabné knihobudky. Podle Bárta ale byla stejně nejlepší myčka aut, kde jsme se stavili cestou domů.
Jedno dopoledne jsem vyrazila s Bártem a s Johánkem do Strakonic, města ing. Pavla Pavla:-) Vyprávěla jsem o něm Johánkovi, dost ho to zaujalo:-) Zaparkovali jsme skoro v centru a šli se podívat na zdejší hrad. Na nádvoří nás překvapila podivná výstavka věnovaná bojovým raketám... Po krásné nové lávce přešli Otavu, zastavili se u Mementa zmizelým sousedům ze Strakonicka. Další naše cesta vedla za sochou Švandy Dudáka. Strakonice jsou ostatně zdá se sochám zaslíbené - podél řeky (a pivovaru Dudák) jsme došli k místu, kde je na protějším břehu vidět socha Moai, kterou pro své pokusy na Velikonočním ostrově nechal vyrobit již dříve zmíněný inženýr. Stejného autora má pak replika Stonehenge, kam jsme se zašli také podívat. Poslední sochou pak byla Dorotka ve zdejším parku, kousek od půvabné knihobudky. Podle Bárta ale byla stejně nejlepší myčka aut, kde jsme se stavili cestou domů.
Komentáře
Okomentovat