Bartolomějův blog - ze života kluka s Williamsovým syndromem

V rámci jihočeského koňského týdne jsme si našli čas i na "willíkovský networking" - zajeli jsme se podívat k cca 30 km daleko bydlící holčičce Rozálce. Strašně dlouho jsme se neviděli, naposledy před lety, když měl Willík setkání v Soběšicích na Šumavě. Bárta tedy u Rozálky nejvíc zajímalo, jestli náhodou nemají doma nějaký metr, anebo ještě lépe pásmo:-) Návštěva byla úspěšná, pásmo měli. Cestou zpět jsme si udělali neplánovanou zastávku v JZD Hoštice, známého z Troškových filmů  Slunce, seno ... No, to jsem teda koukala... Tímto výletem jsme naše putování po jižních Čechách zakončili. Na hipoterapii s Majoránkem se nám ale opravdu hodně líbilo, a tak pokud to jen trochu půjde, přijedeme příští rok zase!:-)  

Ba ne, nemáme. Ale v rámci týdne s hiporehabilitací jsme si do Blatné udělali výlet. Já jsem chtěla vidět zámek a oboru s daňky, Bárt chtěl jet na zdejší myčku a Johánka jsme ukecali na nákup v Lidlu. Takhle my to s těmi výlety máme... Zvládli jsme všechno.

Během našeho "koňského" týdne v Dubí hoře s Majoránkem jsme měli čas i na výlety. Jedno dopoledne jsem vyrazila s Bártem a s Johánkem do Strakonic, města ing. Pavla Pavla:-) Vyprávěla jsem o něm Johánkovi, dost ho to zaujalo:-) Zaparkovali jsme skoro v centru a šli se podívat na zdejší hrad. Na nádvoří nás překvapila podivná výstavka věnovaná bojovým raketám... Po krásné nové lávce přešli Otavu, zastavili se u Mementa zmizelým sousedům ze Strakonicka. Další naše cesta vedla za sochou Švandy Dudáka. Strakonice jsou ostatně zdá se sochám zaslíbené - podél řeky (a pivovaru Dudák) jsme došli k místu, kde je na protějším břehu vidět socha Moai, kterou pro své pokusy na Velikonočním ostrově nechal vyrobit již dříve zmíněný inženýr. Stejného autora má pak replika Stonehenge, kam jsme se zašli také podívat. Poslední sochou pak byla Dorotka ve zdejším parku, kousek od půvabné knihobudky. Podle Bárta ale byla stejně nejlepší myčka aut, kde jsme se stavili cestou domů.